Vím, že jsem to tady trošku zanedbávala. Kdyby byl můj blog pokojíček, všechny kytky by pravděpodobně pochcípaly a na všech skříňkách a poličkách by už byla řádná vrstva prachu. Můj nekonečný problém. Miluju krásně čisto a uklizeno, ale jsem líná utírat prach a vytírat podlahy. A nádobí! To je asi ze všeho nejhorší. A s kytkama to neumím. Vždyť mi umřel i kaktus! Tak jsem si říkala, že si nějak navzájem pomůžeme tady na blogu. Já se naučím uklízet a starat o kytky a vy? Vy tady se mnou buďte a chvalte mě, když kytka přežije týden, měsíc nebo rok. Jo?
Když je řeč o roku, dneska slavím svoje norské narozeniny. Na obědě v práci jsme se bavili o počasí a já říkám, že je venku krásně, ale docela zima. A kolegyně na to "Jenže tohle je letos léto, je to jediné léto, které máme, tak si to musíme užít, jak to je." A o tom přesně Norsko je. Dělej, co můžeš, užívej si, co máš. Protože to je to jediné, co máš. A to je přesně to, co jsem potřebovala a tím mě takhle krása země na konci světa změnila. Nebo mění, pomaličku. Naučila jsem se být sama sebou a brát věci, tak jak jsou.
Ještě před měsícem jsem si nemohla dovolit dát ani kafe ve městě. Z rozpočtem napnutým jako kšandy to byly prostě extra náklady. Nakupovat vychytávky do bytu jsem chodila s rozpočtem právě toho kafe. Nebo jsem prostě chodila jen koukat, pořizovala fotky a vymýšlela, co nakoupíme později. I tak jsme se měli skvěle. Teď mám práci snů a brzy dostanu první plnou výplatu. A vypadá to, že si koupíme pořádnou sedačku.
Nemyslete si, že se něco změní. Peníze dělají příležitosti. Takže bude více článků, více DIY a mnohem více inspirace. Pořád budu chodit na blešáky a koukat na nabídky "za odvoz", pořád budu vyrábět a předělávat. Prostě jenom potřebuji mít věci po svém, trošku jinak, a přitom stejně, stylově, ale ne moc, no víte jak to je!
Nejlepší rok mého života. Tady a s ním. Nic bych neměnila. Může být příští ještě lepší?
%202.JPG)
