A co děláte, když se pohádáte? Máte přece jen jednu místnost

Pokud jste tady už poněkolikáté, tak už víte nebo tušíte. Pokud jste tady poprvé: vítejte! A ano, bydlíme v malém bytě. Pokud jste spíš na čísla: 1+1, 2 dospělí pracující a studující lidé, 34 metrů čtverečních. Kuchyně 1, záchod 1, koupelna 1, ložnice 0. Ano. Je to tak. Nemáme ložnici. Máme postel na patře. Kde máme všechny věci? A co děláme, když se pohádáme?


Občas mám takové chvilky, že bych si s vámi chtěla hrozně povídat. Není to proto, že bych se chtěla veřejně vybrečet, protože se mi něco nedaří. Ani proto, že bych se chtěla chlubit, jak se mi něco daří. Ale jen proto, že mám nutkavou potřebu s vámi sdílet nápady nebo myšlenky, které vám podle mně můžou zlepšit život. Nebo třeba jen ten dnešní den. Ale i tak to má pro mě cenu.

To máte tak. Všechno, co se třpytí, nejsou vždycky jen diamanty

Včera jsme konečně dostali povolení pověsit si u nás v bytě lustr. Ani nevíme, proč to byl původně problém, ale to už je teď jedno. Povoleno. Takže začíná dlouhý vybírací proces, protože kupovat křišťálový lustr, to je jako vybírat diamant. Je to pěkně drahá sranda, obvykle ho máte na celý život a některé se blyští trošku víc než jiné. Ale abych v reálu viděla to, co jsem zatím obhlížela v restauracích, oknech cizích lidí nebo online, zašla jsem dnes po cestě domů do jednoho lampářství (jak se těmhle obchodům říká, víte?).


Původně jsem si myslela, že pro vás připravím takový jako top ten křišťálových lustrů, které se dají koupit nebo které se mi líbí. Jenže tím, že většina křišťálových lustrů jsou, ehm, křišťálově průzračně průhledné, tak na fotkách z katalogů to obvykle nevypadá nic moc. No ale celá ta zapeklitá situace se vyřešila včera sama, protože jsem se zatoulala do jednoho úžasného obchůdku, který vypadá zvenku maličký, ale uvnitř je toho tolik, že je to prostě ohromující a až neuvěřitelné. Je tam tak málo prostoru a tolik světel, jedno na druhém, že nevíte, kam se dříve dívat. A to ještě nevidíte na fotkách asi tři místnosti jen se stínidly!

Kdybych vám měla dát jednu "interiérovou" radu, bude to tahle

Řekla bych, že se zařízením našeho interiéru jsem ze začátku neměla žádný problém. Jenže pak se to začalo všechno nějak komplikovat a já začala hledat, jak z toho ven. Omezený prostor, omezený rozpočet, tolik věcí, které potřebujete nebo chcete. Hodiny strávené na internetu hledáním nejlepšího řešení. Jenže potom mi došlo, že to všechno zbytečně moc komplikuju. Stačí se držet jedné jediné rady a nemůžete při zařizování šlápnout vedle.





Řekla by, že mám se zařizováním bytu už nějaké zkušenosti. Ona to taky zase není taková věda a spoustu se toho můžete naučit. Z knížek, internetu, přesouváním nábytku sem a tam, stěhováním z místa na místo. Do toho přichází vás osobní vkus. Ten většinou do žádné kolonky nezapadá a nezbývá nám, než použít naši kreativitu, představivost a intuici. Potom je tady prostor, který máte k dispozici. Do garsonky jednoduše královsky velkou postel, jídelní stůl pro osm a rohovou sedačku nenacpete ani s hromadou znalostí a zkušeností. No a aby toho nebylo málo, roli hraje samozřejmě rozpočet. Takže se dost často stane, že i když máte docela přesnou představu o tom, jak by to mělo být a jak byste to chtěli, musíte se smířit s tím, jak to je.

Jak se s tím vším vyrovanat?  Kdybych vám ale měla nebo mohla dát jen jednu jedinou radu, byla by to určitě tahle!

Historicky první home tour aneb u nás v obýváku

Tak je to tady! Jdu z kůží na trh. A protože vím, kolik toho ještě je potřeba udělat, že nemáme skoro žádné dekorace, lampy a blbinky a spousta toho potřebuje doladit, připadám si jako nahá a ještě nenamalovaná (ale uklidila jsem, takže nejsem ještě k tomu všemu s mastnýma vlasama:) Jenže je to, jak to je. Rozhodla jsem se opustit svou komfortní zónu a místo dokonalosti vám ukázat, jak to doopravdy je. Mohla jsem vám ještě půl roku servírovat krásné detaily a koláže, postupně vše předělat a ukázat hotové, ale co byste z toho měli? Krásných, vystajlovaných a naleštěných interiérů je na internetu spousta.

Takže jsem si řekla vám ukázat, jak to teď vypadá a postupně tady na blogu najdete všechno, co budeme dodělávat, předělávát, dokupovat. Jakákoliv maličkost se změní nebo přibude, vy se o tom dozvíte. Uvidíte tak, jak dlouho to trvá, naučíte se, doufám, jak si spoustu věcí udělat sami nebo předělat podle svého vkusu a zjistíte, že prostě všechno není jenom černé a bílé, že nejde všechno zařídit najednou, že všechno je proces a cesta a vy byste si to měl užít takové, jaké to je!

Dobrá, dobrá, už jsem toho nakecala dost, tady to tedy je. Kvalita fotek se doufám bude vyvíjet s kvalitou interiéru/inspirace, abyste měli ten zážitek lepší a lepší se vším všudy ;) K dnešnímu dni to tedy vypadá takhle :)


Doufám, že vás to, co vidíte nezklame. Je to základ, na kterém budeme stavět. Ale víte co? Jsme šťastní už teď. Protože se tady od začátku cítíme jako doma, protože jsme spolu. 

Zatím to vypadá na fotkách docela prázdně, jak na to tak koukám. Jenže pokud bych vám měla dát jednu jedinou radu, co se týče zařizování interiéru, byla by to tahle:

"Nechtějte všechno hned a nespěchejte. Kupujte a pořizujte si věci, které opravdu chcete a líbí se vám, ne to, co je zrovna in nebo co zrovna mají skladem. Protože jinak budete mít brzy byt nebo dům plný věcí, ke kterým nemáte žádný vztah a nebudete se cítit jako doma."


Přiznám se, že pro mě samotnou je těžké se tím řídit :D Ale vím, že tak to má být. Takže my si určitě počkáme. Já už vyhlížím jarní doplňky a nějaké barvy, které by náš interiér doplnily a zútulnily a ozvlášnily, ale nelezly mi brzo na nervy. To je vám pro holku, která má ve skříni jen černou, bílou, šedou a džíny, pěkná fuška ;) 

Máte nějaký nápad? Jakou barvu byste do našeho bytu přidali vy? 





P.S. Zatím jsem vám neukázala celý byt, to se přiznávám. Ale ono v kuchyni zatím kromě původní kuchyně není vůbec nic nového nebo jiného. A v předsíni je pořád ještě takový pracovní/stěhovací bordel :D Nechala jsem si nějaké kartony, které používám jako podložku při sprejování atd. Takže na komplet celou tour si musíte chvíli počkat, ale to nejzajímavější je stejně tady!

#DIY: Nejjednodušší a nejstylovější velikonoce na světě! Nevěříte?

Onehdá mi došlo, že jsou vlastně brzy Velikonoce. Já jsem je odjakživa nesnášela, protože mi to přišlo prostě hrozně hrozně nefér vůči nám holkám. A stárneme stejně, že jo, i když jsme dostali naplácáno, abychom neuschly! Takže je to celé velký podvod! Jediná část, která mě bavila, bylo samozřejmě velikonoční dekorování.

Hrozně ráda jsem si vždy zasadila s příchodem jara na vatu řeřichu, znáte to? Doufám, že seženu semínka i tady! Normálně dáte na nějaký plochý tácek nebo do květináče (tam to musíte ale hodně vycpat, skoro úplně po okraj) vatu, navlhčíte a nasypete semínka. První den můžete přikrýt celé dílo igelitovým sáčkem a vytvořit takový skleník, ale ono to vyroste tak jako tak, jen musíte udržovat vlhkost. A za pár dní máte na okně krásný jarní trávníček, který navíc skvěle chutná na míchaných vejcích :)



Když jsme u vajec! Vzpomněla jsem si, že moje rodinka měla loni kreativní záchvat a musela jsem se s vámi podělit o výsledek. Jsem na ně totiž moc pyšná! Den před Velikonoci se rozhodli, že teda slavit budou a udělají si takový rodinný domácí workshop. Nakoupili bílá vejce, vyštrachali fixy a jak to dopadlo? Podle mě báječně, mě tahle vejce hrozně baví, můžete se vyřádit vlastně jakkoliv, napsat cokoliv vás napadne nebo i vejce nazdobit nějakými obrázky nebo pruhy nebo třeba jen puntíky.

Třeba si takhle můžete "nazdobit" vejce i k běžné snídani. Nepotěšilo by vás mít na talíři nebo ve stojánku místo obyč vajíčka jedno z milým vzkazem nebo jen přáním "Dobré ráno"?



Vzhledem k tomu, že mamka se ségrou byly v převaze, zdobil i muž. A jak to hezky zvládl!

Takže tohle je momentálně můj velikonoční favorit! Na druhém místě jsou vajíčka cibulová, protože mi to přišlo vždycky jako hrozné kouzlo, že blbá obyčejná cibule umí i takovou nádheru! A na třetím místě je volské oko! Jednoznačně :)

Jak máte rádi vejce vy?








#NEWIN aneb první odhalení! Čím jsme to naše hnízdo zatím zařídili?

Budu k vám upřímná! Poslední dny jsem trošku lenoch a úklid tady trochu vázne. Jenomže jsem si říkala, že bych vám už moc chtěla ukázat, jak jsme to tady zatím zařídili a jak jsme pokročili než začnu všechno předělávat, dodělávat a tak :) Noreček už tady z těch mých plánů začal šílet, ale nakonec prý když to bude vypadat líp než předtím a budu šťastná, mám volnou ruku, hlavně o tom nemám pořád mluvit! Juhuuuu! Velke vítězství a oba jsme šťastní! 
Bohužel, tyhle krásné paprsky se dnes nedostavily a zkazily mi tak plány:/
Takže na dnes ráno jsem si kvůli vám, i když jsem nemusela brzy vstávat, nařídila budík. Že jako uklidím a vše posadím na místo a nafotím takovou první "appartment tour" s krásným dopoledním světlem. Jenže. Jak to už tady s tím norským počasím bývá, jakmile je delší čas hezky, tak je pak delší čas hnusně :) No a dnes bylo samozřejmě ráno tak hnusně, že v bytě nebylo skoro nic vidět. Navíc nemáme ještě skoro žádné osvětlení. Takže plán nevyšel. No aspoň jsem nemusela uklízet ;)

Říkala jsem si ale, že by možná bylo fajn vám ukázat, co všechno jsme nakoupili. V koláži uvidíte, co všechno to bylo a jak to vypadá v "katalogu". Takže si pak můžete porovnat, jak to vypadá v interiéru, co všechno udělá třeba dobré rozmístění, světlo a tak. Určitě jsem to už zmiňovala, ale já jsem hrozný IKEA maniak. Prostě jsem velký fanoušek z mnoha důvodů, mimo jiné cena, dostupnost, design, jednoduchost. Téměř veškeré nákupy až na pár doplňků, které jsme už měli nebo jsem sehnala všude možně, mého "projekt křesla" (viděli jste na Instagramu?) a maličké komody, které byly na inzerát, bylo první kolo nákupů "sólo pro IKEA". 

Komodu máme v předsíni na veškeré příchodové/odchodové nezbytnosti. A už jsme přestříkali úchytky na zlato <3
No konec řečí, tady to je, koláž toho, co jsme nakoupili. Všechno je očíslované a pod fotkou do popisku jsem vám napsala názvy produktů, takže pokud se vám třeba taky líbí, můžete si je podle názvu na IKEA stránkách najít. Kontorovala jsem to a všechny produkty má i IKEA v Česku. Takže tady to je, tadááááá!
1. BRIMNES šatní skříňě 2. BLANDA MATT bambusová miska 3. LINNMON/LALLE kombinace desky a nohou 4. HÅRTE pracovní lampa LED 5. LENNART zásuvkový díl 6. ÅSTORP/JÄRA stojna a stínidlo 7. KNOPPARP sedačka 8. HOL konferenční stolek 9. STOCKHOLM polštář 10. STOCKHOLM povlak na polštář 11. ÅDUM koberec 12. OMVÄXLANDE plechový tác 13. TILLBAKA hrnek 14. LEVANGER zrcadlo 15. MALM komoda 16. SINNLIG vonná svíčka 17. BLOMSTER svícny 18. IKEA PS 2014 skleník 19. BLANDA BLANK plechová miska 20. ARV šedý talíř 21. GADDIS košík
Ke spoustě věcí, co jsme koupili, jsme měli různé důvody, které vám všechny vysvětlím, jakmile uvidíte skutečné fotky. Třeba náš stolek zatím moc nemusím, ale vybral ho Noreček a jemu se líbil moc (o (ne)kompromisech zase jindy:). A našla jsem teď super "hack", který se líbí oběma, takže bude mnohem lepší! Moje velká láska zrcadlo, které vypadá o 1000% lépe ve skutečnosti! Ono je tak nádherné! Máme před ním takovou kožešinku v šedo-hnědé barvě, které jsem bohužel nenašla fotku na IKEA stránkách, a to je taková nádhera <3 Plus když se ráno na sebe koukám a stoupnu bosýma nohama na ten kožíšek, tak to je jako na obláčku. 
Tady vidíte kousek zrcadla ve skutečnosti. Taky neustlanou postel třeba :D
Všechny tyhle věci (kromě skleníčku, který je v kuchyni) máme v našem hlavním pokoji a je toho ještě spousta, co bychom chtěli dokoupit. Tohle je takový základ, abychom mohli hezky bydlet, měli všechno, co potřebujeme a mohli mít hosty (všem se zatím u nás moc líbilo, jupííí). A i když IKEA miluju, nechci slyšet "jéé, u vás to vypadá jako v IKEA kalalogu". Jsem kreativní člověk a potřebuju mít pocit, že mám život a domov po svém. Takže mě čeká tolik práce a to je prostě uaaaaa! Tak moc se těším! 

A jelikož mě teď čeká skoro dva týdny "čekání na telefon" s výsledky toho vysněného pohovoru, potřebuju se něčím zabavit, abych se z toho nezbláznila. Takže věřím, že v příštích dnech toho zvládnu hodně. A pokud ne, tak nevadí, určitě aspoň zvládnu uklidit a všechno pro vás a taky pro nás nafotit. Je to náš první domov!

Co děláte vy, když na něco nervozně čekáte?


Jak jsem zapomněla na svůj severský sen a co se stane zítra?

Zítra mě čeká důležitý pracovní pohovor, takový jako maličký krok k tomu si splnit vlastně komplet se vším všudy svůj dlouholetý severský sen :) Vůbec by mi to vlastně nedošlo a upřímně jsem na to už trošku zapomněla, ale včera jsem si po dlouhé době psala s kamarádkou a ta mi říká: " To už by byl splněný celý svůj severský sen, že?" A mně to najednou všechno došlo. Že je to vážně tak. Že si tady trošku fňukám, že jako nevím, co se sebou a že teď vlastně nemám žádný "velký" cíl jako jsem vždycky byla zvyklá a přitom! Přitom se mi všechno tak nějak velkou náhodou splnilo samo a mně to ani nedošlo! No a teď mi to došlo a vím, že pokud to zítra vyjde, tak to prostě bude komplet všechno.
Na okně seděla kočka... haha... spíš brambora;)


Nemyslete si, že se nějak chci vychloubat, já na to moc nejsem. Spíš vás chci všechny podpořit v "nevzdávání se". A jak se to vlastně stalo? Já nevím. Asi vesmír! Protože je to prostě všechno vlastně hrozně velká náhoda. No ale nic není náhoda, to zase pozor :) Ale abych tohle zašmodrchané povídání bez smyslu nějak smysluplně ukončila.  Co mě na tom všem dělá velkou radost je, že mi došlo, že díky všem blbostem a chybám, co jsem kdy udělala, jsem teď tady, kde jsem. Ne díky tomu, čeho jsem v životě dosáhla a co se mi podařilo, ale naopak díky tomu, co se mi nepodařilo a co jsem zpackala, mám toho svého superhrdinu, zrovna jsme se nastěhovali do našeho božího pronájmu a zítra mě čeká pohovor na tu snovou práci. Není to perfektně bizarní?

Že si jako jdete za svým snem a dřete a všechno a ono nic a pak všechno zpackáte a nakonec máte přesně to, co jste chtěli, a ani si to neuvědomujete a netušíte, jak se to stalo? :) Koukala jsem jednou na takový film, jmenuje se to Tajemství a je to natočené na motivy knihy Secret, která čtenáře/diváky seznamuje s otázku života, Vesmíru a vůbec. No a tam teda říkají v kostce, že jestli něco opravdu, ale opravdu chcete ze srdce a upřímně, tak Vesmír vám to nakonec splní. Tak asi fakt Vesmír nebo osud nebo?

Zítra mě teda čeká ten pohovor, pracovní. Jsem nervózní, hrozně, ale pozitivně, takže spíše nadšená! Je práce snů, takže jsem se dnes hlavně psychicky připravovala. Pokud vás čeká něco podobného, určitě doporučuju se připravit pořádně, vyplatí se to! No a protože já jsem dnes celý den taková nadšeně nervózní, potřebovala jsem se nějak zabavit. A tak jsem se dala do ojarnění blogu. Já vím, já vím, četla jsem, že člověk by jako neměl nic moc často měnit, že to čtenáře mate a kdoví co ještě.

Takže POZOR a omluva v jednom! Pro mě je opravdu změna život. Myslím, že lidi obvykle berou tuhle frázi spíše negativně, však to znáte, stane se něco, o čem jste netušili, a někdo cynicky prohodí: "No jo, změna je život." Ale pro mě je změna něco, co k životu potřebuju. Změna je pro mě zábava, možnost pobavit se, zkusit něco nového, jiného, experimentovat.

Tak mi dejte vědět, jestli se vám moje blogová verze jara líbí :) Je to zatím taková stydlivá verze, přece jen tady na severu máme pořád jen pár stupňů nad nulou, ale jsem spokojená (zase na chviličku). Nejvíc mě pobavil můj nápad s "ananasovým" A, co říkáte?

Tak mi držte palce, třeba bude vesmír zítra "busy".



Romantika 2015: Jak mi noreček běžel na poštu pro modem

Včera jsem byla chvíli sama doma a protože jsme ještě nebyli online (už jsme, ale o tom za chvíli), koukala jsem na Sex ve městě, který už mám sto let stažený v počítači. Je to jeden z mála seriálů, na který ráda koukám česky, protože je to prostě hrozně vtipný. Sledovala jsem poslední sérii, kde se Carrie zamiluje do Rusa a on ji vyznává lásku takovým tím starosvětským způsobem, až z toho chudinka omdlí. Jsme vůbec dnes ještě na kytice růží a sladké básně stavění? Nebo už je to pro nás moc velké klišé?



Střih. Dnes ráno se vzbudím natěšená, že konečně budeme online. Jenže zpráva z pošty pořád nikde. Nakonec jsme okolo čtvrté rezignovali a šli do kavárny, kde jsme byli poslední dny skoro víc, než doma. Kontaktovali jsme firmu, která nám měla poslat modem, kdeže je jako problém. A on kupodivu nikde žádný problém nebyl a modem byl od rána na poště. Na které poště? Kolik je? V kolik zavírají? Zvládneš to??

Bylo za pět pět. Zavírali v pět. Noreček se sebral a vyběhl z kavárny. A za pár minut mi píše: "Pojď domů!". A tam na mě čekal on, celý uřícený, s krabicí s modemem. Byla jsem úplně dojatá, no fakt! Takový novodobý hrdina můj to je, víte? Neskládá básně, nezabíjí draky, ale běží čtyři bloky za pět minut, aby mi vyzvednul modem a já mohla konečně blogovat.

Co je vlastně v dnešní době ta skutečná romantika? A dokážeme ji vůbec rozpoznat? Jaký je váš poslední romantický zážitek?


První blešák kousek za domem objeven a prozkoumán! Koukejte!

Pořád offline. Řeknu vám, že pro závislačku na Instagramu a blogerku jsou to těžké časy :) Začala jsem dokonce běhat! A uklízet :D Úplně nové obzory se mi otevřely, to vám povídám. No, ale k věci. Začali jsme taky prozkoumávat naše okolí. Byli jsme na procházce v parku krmit husy, vypátrat nejbližší knihovnu (soudná hodina alias nutnost naučit se norsky se blíží) a minulý týden jsem objevila docela blízko farmářský trh. Vyrazila jsem směle tento týden ho prozkout blíž, abych zjistila, že očividně není každou sobout, jak jsem předpokládala. Objevila jsem ale něco mnohem lepšího: blešák!

Po nějakém zlatém svícnu koukáme už dlouho, ale ty "nové" v obchodě nevypadají opravdově, zato tyhle!
Sobota byla krásný slunečný den až z toho bolely oči. A poprvé letos sluníčko opravdu hřálo! Venku je sice pořád kolem osmi stupňů, ale jakmile je krásně, ani vám to nevadí. Nosíte prostě jarní bundu a přivoláváte jaro :) A jakmile jsem narazila na blešák, nevadilo mi už vůbec nic. Oči se mi rozzářily a začala jsem okukovat stolečky plné krásných roztodivných věcí. Blešák je vlastně trochu dřina, najít mezi krámy skvost dá práci, ale měla jsem štěstí! I když jsem dorazila téměř před koncem, nádherných věcí s příběhem na mě čekala ještě spousta.

Staré kufry mě fascinují i děsí zároveň. Vždycky přemýšlím, co asi bylo uvnitř? A kde všude byly?
Miluju starý porcelán, ty křehké hrníčky jak pro panenky s kýčovitými růžemi nebo talíře se zlatými okraji, to je moje! Ale nic takového se nám nehodí, ani vlastně nevím, jestli bych to doma chtěla a noreček by asi nepřežil :) Objevila jsem ale spoustu porcelánu, který by se hodil perfektně a drobné hrníčky s šedými růžemi na odpolední kafíčko byly láska na první pohled.


Koukala jsem taky na nějaké zlaté doplňky, kterých tady byly mraky, až jsem byla překvapená. Spousta svícnů, různých zvířat, ale taky třeba zlatý funkční telefon! Představila jsme si staré časy, telefonní lavičku v předsíni, tenhle obří telefon a moment, kdy zazvoní a já si sundávám "klipsovou" náušnici, abych si pokecala s kámoškou.


Od všeho toho blyštivého kovu se odrážely sluneční paprsky tak moc, že jeden potřeboval sluneční brýle. Narazila jsem na spoustu zlatých tácků a rámů a dokonce na zlatého soba:) Nejvíce jsem si však zamilovala pyšného výstavního koníka, ale co s ním, že?


Nemůžeme teď moc utrácet, takže jsem jen koukala, ale nedalo mi to něco si odnést, to prostě musíte!   A tak jsem začala pátrat po drobnostech. Velká láska byla křišťálová labuťka s malou jakoby mističkou uprostřed na sůl (já bych ji asi měla na náušnice nebo prstýnky), jenže byla nad můj rozpočet. Třeba na mě počká do příště :) To si vždycky říkáme s norečkem, jestli tam nebude, nebyla pro nás!


A u jednoho většího stolu/stánku jsem objevila spoustu cetek, řetízků, broží, přívěsků. A protože každá holka je v hloubi duše dáma, zaujaly mě krásné korálky s takovým tím starobylým zapínáním. No nemá to nic společného s interiéry, ale i  bytová blogerka se ráda hezky oblíká, víme? :) Takže jsem odešla jako dáma ověnčená perličkami!


Co byste si odnesli vy?




Welcome home!

Vím, že jsem přes týden nic nenapsala a je to skandál! Jenže my jsme pořád ještě offline a blogování tak musí počkat:( Na chvíli jsem se alespoň utrhla do kavárny a podávám tedy hlášení :) Jsme zdárně přestěhovaní, veškerý nábytek smontovaný a teď už nás čeká jen užívání, bydlení, žití a zútulňování. Na to se těším nejvíce! První den se s námi "přestěhovala" i rodina a pomohli nám všechno smontovat, takže nám z toho nehráblo a máme hotovo. Divili byste se, ale v pěti lidech je to raz dva! To bych ale předbíhala, pěkně popořádku!

Náš perfektní strop, na který se nemůžu vynadívat!

Náš byt pořád milujeme :) Je to velká láska, to vám povím! Všechno je tak nějak akorát perfektní! Máme místo na všechno co potřebujeme a co máme rádi. Cítíme se v něm jako doma od prvního dne a nemůžeme se nabažit. Kuchyň je malá tak akorát, postel je malá tak akorát a vysoko tak akorát :) Máme dokonalý strop se štuky a rozetou, která jen čeká na ten pravý křišťálový lustr (zrovna zjišťujeme, jestli to vůbec jde, tak držte palce!) 

Všechen nábytek jsme měli předem naplánovaný a koupili v IKEA. Je to nejjednodušší a IKEA je tady opravdu levná. Na inzerát jsme sehnali komodu do předsíně a "projekt křeslo" a doplňky a malé kusy nábytku už budeme kupovat tak různě. Nečekejte kdovíjaké "fancy" zařízení. Je to náš první pronájem a tak byla cena prioritou. Až na obří zlaté zrcadlo, no, které stálo více než sedačka, ale když musíš ;)

Spoustu věcí plánujee předělat a dodělat tak, aby všechno bylo "naše". Vše pro vás fotím a dokumentuju, jak "projekt křeslo", který se zatím vyvíjí slibně (až na špičky mých prstů, které pomalu ztrácí cit), tak i další drobnosti, předělávky, detaily. Všechno postupně uvidíte a doufám, že se vám to bude líbit! 

Doufám, že nás tento týden konečně zapojí! O čem byste si chtěli přečist jako první? Můžete vybrat jakoukoliv místnost, téma, část bytu, nějaké DIY nebo co jsme nakoupili, je toho tolik, že sama nevím, kde začít!

Poradíte? 

Už jen jednou se vyspíme a...!

Je to tady! Konečně! Dočkali jsme. No a samozřejmě: je jedna hodina ráno a já ještě dobaluji oblečení a nějaké krámy, co se válí okolo. Marně se snažím všechno roztřídit do krabic a krabiček podle "funkce" a "místnost". Noreček se šel rozloučit za kamarádem a já jsem nakonec ráda. Můžu v klidu všechno protřídit, poskládat a sbalit tak, jak to zase vybalíme. Proč? My se totiž zítra (máme takové pravidlo, abychom se nedohadovali, že dokud nejdeme spát, je pořád stejné datum, takže i když je po půlnoci, tak zítra:) stěhujeme! Těšíte se?

Možná si vzpomínáte na fotky z realitky:


Tak takhle by to nešlo, co myslíte? Už jsem natěšená, až si zítra ve 12 převezmeme klíče a začneme znovu. Poprvé sami. Náš první společný domov jen pro nás dva.

Říkám, že začínáme znovu. Ale jde to vůbec? Můžete pořád začínat znovu? Nebo jen začínáte jinak a jinde? Stěhování pro mě znamená možnost začít znovu, jinak, možná lépe, prostě jinak. Minimálně je to možnost si všechno uklidit, srovnat, přetřít, však to znáte. Natřít na růžovo chyby a blbosti, které jsme v životě udělali, není ale zase tak jednoduché. Můžeme je ale aspoň líp zarámovat. Místo černého jednoduchého rámu s plexisklem místo opravdického skla radši tentokrát vyberte vintage zlatý rám s tlustým sklem, pořádný velký s paspartou. Do rámu se zamilujete a co je uvnitř, už třeba ani nebude tak důležité. A buďte na sebe pyšní a utírejte z něj pravidelně prach.

Takže zítra to všechno začne :) Já určitě nebudu moct ani dospat, to je jako noc před Štědrým dnem :D Těšte se na hromadu fotek a všech plánů, inpirace, obřích nákupů a všeho! Všechno bude! Kdybych se chvíli neozývala, nezlobte se na mě, budeme asi chvíli bez připojení, ale budu se snažit propašovat do kavárny!

Myslete na nás zítra a držte palce!


Proč bloguju a jak má všechno správný čas

Designové hodiny v jednom krásném obchůdku ve Švédsku (foto: 100%ANANAS :)
Zapojila jsem se teď do takového "workshopu" pro začínající blogery. Jmenuje se to "blogging101", trvá to tuším měsíc a každej den máte za úkol něco napsat, udělat, změnit, opustit svoji "comfort zone" (protože jak víte, magic happens outside your comfort zone) a prostě tak trochu vylézt z ulity a nebát se být sami sebou. Dnes to začalo a úkol je jednoduchý, napsat, proč bloguju. Tak jo.

Tak za prvné, vždycky jsem chtěla být novinářka. Studovala jsem novinařinu, pracovala ve velkých novinách a pak mě ta každodenní "zprávařská" žurnalistika tak znechutila, že jsem to vzdala. Myslela jsem, že to bude jiné. Chtěla jsem s lidmi sdílet, co si myslím, moje zkušenosti, nápady, inspirace. Ale vydala jsem se trošku "špatnou" cestou a totálně se zklamala. Jenže takové to nutkání psát, sdílet, ispirovat ve mně pořád zůstalo, je to podle mě taková ta vnitřní touha, kterou má každý z nás, jen v něčem jiném. A u mě je to psaní a inspirování a sdílení.  A  nejjedodušší a nejrychlejší cesta je blog. 

Na to, kolik mi je, bych řekla, že jsem toho za život stihla už hodně. Splnila si spoustu snů a a přání. A udělala taky spoustu blbostí, no to je škoda mluvit. Po letech mám však pocit, že všechno má nějaký důvod a kdyby se to všechno nestalo, nejsem tam, kde jsem, s kým jsem a jaká jsem. A to bych za nic na světě neměnila. Psaní je pro mě cesta, jak najít to dobré ze všech zkušeností a zážitků a sdílet to pak s vámi, aby váš život byl o trošku jednodušší, lepší a hezčí. 

Druhý důvod není lehké přiznat, je to vlastně trošku trapné, ale tak když musíš, tak musíš, že jo. Bydlím v Norsku od června a ještě donedávna jsem tady neznala žádné Čechy. Mluvila jsem jen s norečkem, jeho rodinou, kolegy v práci, se všemi anglicky. A nějak mi čeština začala chybět a měla jsem pocit, že ji začínám zapomínat. Ha! Vždycky jsem byla znechucená ze všech těch modelek, které odjedou za oceán a za pár měsíců neumí v rozhovoru pořádně česky. Ale musím vám říct, že to teda není žádná sranda. Mozek není tak bezvadnej kámoš, jak se zdálo, a to, co nepoužíváte, uloží do krabice od bot na dno skříně a hotovo. Takže jsem po třech měsících tady naprostého nepromluvení česky a mluvení a myšlení jen anglicky (ano, dostanete se brzy chtě nechtě do fáze, kdy začnete myslet, snít i mluvit pro sebe anglicky) volala mamce k narozeninám a měla jsem problém říct banální věty. 

No, long story short, nechci češtinu zapomenout a i když chci v Norsku zůstat napořád, chci, aby moje děti mluvily taky česky. Chyběla mi čeština, chyběli mi kamarádi, se kterýma můžu mluvit česky, tak jsem se rozhodla založit blog. Abych si tu češtinu pořád procvičovala. 

No a tak to je. Jasně, je toho mnohem víc, co umím a co vám můžu "nabídnout", co chci sdílet s ostatními. Ale tohle je důvod, proč to všechno vlastně dělám.

Proč blogujete nebo neblogujete vy?