#STORY: Kdyby něco, tak já to zorganizuju

Když jsem kdysi ještě v Česku jezdila do školy nebo do práce autobusem, byly místa, na která jsem si  prostě nesedala. První dvojka vpravo (ne ta za řidičem, ale ta na druhé straně), čtyřky a potom vzadu na pětce uprostřed. Moje bujná fantazie plus odvaha některých řidičů mi vysvětlila, že tahle místa jsou prostě o dost více nebezpečná, než ta ostatní. Že jako kdyby něco, tak máte docela letecký den. No a dneska se to stalo.


To mám za to, že pracuju přesčasy. Jela jsem totiž autobusem později než obvykle a ve městě už byla docela tlačenice. No, abych to neprodlužovala. Autobus se chudák snaží se nějak dostat včas na další zastávku. Já sedím vzadu na pětce vpravo s mobilem v ruce.  Auto z levého pruhu se snaží dostat do pravého a nevidí autobus. Autobus prudce zabrzdí a nenarazí, naštěstí. Akorát můj mobil a chlápek, co seděl na pětce uprostřed, letí přes půl autobusu. Já jsem letěla jen do skla, které jsem vybila z rámu, ani nevím čím, jak jsem celou dobu čuměla na toho chlapa. Ten se napřed narazil hlavou o sedačku před ním a pak letěl ještě dobrý metr.

Proč vám to ale říkám, že jo! Vždycky jsem totiž přemýšlela, kdybych byla součástí nějaké dopravní nehody nebo viděla někoho zraněného, kdo potřebuje pomoct, jak bych zareagovala. Jestli bych omdlela, utekla, hysterčila nebo třeba pomohla. Upřímně o první pomoci toho moc nevím a mám často pocit, že bych mohla člověku více ublížit, než pomoct. Každopádně dneska jsem zjistila dvě věci:

1. Když jde do tuhého, moje organizační schopnosti dosáhnou dokonalosti. I když mluvím anglicky, zbytek autobusu norsky, lidi na mě v buse koukají, poslouchají, přikyvují, přiměju řidiče zastavit autobus a zavolat sanitku, protože přece nechce mít tu zodpovědnost, že chudák drobný mužík nedej bože večer zemře! (argument, který funguje:).

2. Rozumím norštině více, než jsem si myslela a vlastně už si s lidmi docela pokecám. Teda, oni mluví, já poslouchám, odpovídám anglicky. Dnes mi to dodalo tolik odvahy, že jsem si ve Starbucks objednala kafe norsky, ha! No asi byla moje norština přesvědčivá, protože slečna pak zadrmolila další otázku tak rychle, že jsem vůbec nepochytila, co chtěla (jméno, samozřejmě:).

Co jsem tím vším chtěla vlastně říct? Neboť správná bajka má mít poučení na konec, že jo!

Nebojte se, že v něčem nejste dost dobří. No a co? Nemůžou být všichni inženýři, jak se říká. Prostě buďte dobří v tom, v čem jste dobří, a to úplně stačí! A pokud ještě nevíte, co to je, přijdete na to, až bude třeba. I tak jste skvělí :)



12 komentářů

  1. Wow!! Tomu tedy říkám story a poučení nakonec si snad někam zapíšu! :) Doufám, že jsi v pořádku. Mimochodem mě babička vždycky říkala, ať si sedám na řidičovu stranu, jelikož při nehodě instinktivně zachraňuje právě tu svoji, pětku uprostřed také pochopím, ale proč jsou čtyřky špatné (jako že 4. řady?)? Je tam motor, ta vyboulená podlaha či co?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to taky, ale mi prostě připadá asi bezpečnější nerazit na sedadlo před tebou než narazit na člověka, který zase instinktivně zachraňuje sebe. Možná je to nakonec lepší, protože jako padáš do měkkýho, že jo, ale nějak se mi to nezamlouvá :D Jojo, a řidičova strana je dobré pravidlo, hlavně v autě! ... A úplně v pořádku určitě nejsem, ale autobus za to nemůže :P

      Vymazat
  2. Děkuju. Fakt jo. Tohle jsem dneska potřebovala. Mám teď jeden takovej Problém, ale když to tak čtu, tak si říkám, že je to pořád lepší, než kdyby mě např. zajel autobus, že? Jak jsem to tak četla, tak mě to tak nějak zahřálo. Děkuju děkuju

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě! Taky si to vždycy říkám :D A copak se ti děje? Doufám, že nic vážného! Krásně fotíš, tak foť, ať na problémy zapomeneš!

      Vymazat
    2. Ooo, tvá odpověď mě těší! Děkuju! A moc v to doufám! (všecko zlý jednou pomine, myslím na to!)

      Vymazat
  3. Já jsem opravdu moc ráda, že jsi v pořádku a že se ti nic nestalo!!! A za druhé jsem se opravdu rozhodla, že budu dobrá v tom, v čem si myslím, že jsem dobrá. Hezký den!! :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :* Já taky, ale nějak mi i dneska došlo, že tyhle situace hrozně přitahuju v poslední době, asi je to signál, ale k čemu? Před měsícem jsem dostala v práci šlupku elektrickým proudem, teď tohle! Ale tohle jsem ovlivnit nemohla, nebo jo? Že bych jako neměla pracovat přesčas? Aspoň jsem přestala být naštvaná na norečka, že doma neuklízí :D Jsem si řekla, zase a znovu, jak jsem pitomá, že nikdy nevíš, která pusa bude poslední (ale o tom zase jindy, deprese už bylo dost:)

      Vymazat
  4. Vystihla si to moc pekne !! :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Baru, doufam, ze se ti nic nestalo! Pises tak mimochodem, zes vybila sklo z ramu, ale mne to prijde dost strasidelny:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to sklo zůstalo celé! A vybilo se jen napůl :D Takže no drama!

      Vymazat
  6. Vykalkulované místa v autobusech mám i já :D a z pětky vzadu jsme se sestrou jednou taky sletěly, a to bylo v trolejbuse, kde není riziková jenom ta prostřední sedačka. Naštěstí jsem jinak při žádné nehodě přítomná nebyla, kromě pár omdletých lidí v parku :D

    Za poučení děkuju, je to super si to uvědomit :)

    OdpovědětVymazat