Dnes je mi třicet. Nejsem si jistá tím, co chci. Ale vím, co ne

Jak se tyhle kritické narozeniny přibližovaly, začala jsem přemýšlet, co se sebou. Vy mladší si rozhodně nemyslete, že na to přijdete nějak automaticky. Vůbec ne. Nepřijde to ani ve snu, ani vám to většinou nikdo nenapoví, prostě to musíte nějak zjistit. Nemluvím teď o tom mít svůj sen a následovat ho přes hory, přes doly. To už je úplná blbost. Mám namysli třeba to, co vás v životě baví, co chcete dělat, jaká je vaše oblíbená barva, co máte rádi. A řeknu vám jedno: pravděpodobně nebudete vědět většinu těchto věcí ani ve třiceti. Co ale s velkou pravděpodobností vědět budete je to, co NE.  

Viděla jsem onehdá takový hrozně dojemný dokument se starými lidmi, kterých se ptali, čeho v životě litují a co by třeba dělali jinak. Utkvěla mi v hlavě jedna stará okouzlující paní, která se podivovala nad tím, že mladí lidi si v dnešní době sepisují všelijaké TO DO listy, seznamy toho, co musí a chtějí a mají udělat, ale přitom by si radši měli sepsat co by dělat neměli nebo co dělat nechtějí. Jednak je to perfektní myšlenka, protože kdo v dnešní době ví, co vlastně chce, že jo. Hlavně to, co chcete nebo si přejete, se může změnit ze dne na den. A taky je mnohem jednodušší sepsat, co vlastně nechcete. 

Já vím jedno. NEchci být sluníčkový perfektní lifestyle bloger. NEznamená to, že vám tady budu ukazovat špinavé nádobí ze včerejčí večeře nebo oblečení rozházené po podlaze, protože zůstalo tam, kde jsem ho včera ze sebe svlíkla (a NEříkejte, že se vám to taky NEstane). Chci s vámi ale sdíle více svého života a ukázat vám, jak to všechno vlastně je. Že je v pořádku NEmít obrovské hollywoodské sny. Že je okay NEmít vlastně vůbec žádné sny a NEvědět, co chcete. Že se NEmusíte stydět, pokud jste celý víkend NEdělali vůbec nic. A že NEmusíte pořád dokola nakupovat krámy a sdílet to s ostatními, abyste byli šťastní. A že mít normální, obyčejný, šťastný život, kdy si prostě užíváte každý moment jen tak, je vlastně to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. 

NEříkám, že už si nikdy nic NEkoupím, NEpochlubím se něčím novým a NEbudu mluvit o snech, které mám. Jen mám teď jako dospělá žena (haha) pocit, že k vám prostě musím být fér. Že už nepotřebuji hrát žádnou roli, že už chci hrát jen sama sebe. No a než začnu být totálně patetická a dojímat se, tak snad jen doufám, že vás budu bavit ještě o to víc a že budete mít díky mě sluníčkový den i tak :)

Tak pac a pusu za brzy!