#PERFECT: Jak jsem se rozhodla být dokonalá

Už to tady máme zase. Možná jste si všimli, že ta dokonalost se v mých článcích v poslední době objevuje docela často. A protože dnešní den měl od toho dokonalého na míle daleko, řekla jsem si, že takhle by to nešlo. Bylo toho dost. A já jsem moc šťastná, že mám vás tady, kteří na mě budete dohlížet, a norečka tady, který mi umožní být taková, jaká chci. Skoro dokonalá. A nejlepší by bylo, kdybyste se ke mně, stejně postižení, přidali! A půjdeme do toho spolu, co myslíte?


Od malička jsem měla tendece k perfekcionismu. Paradoxně jsem od něj byla vždycky dost daleko, ale to s tím souvisí. I když se přemlouvám, jak chci, občas mě i dnes přepadne ten pocit, že nejsem dost dobrá. Dost dobrá v čem ani nehraje roli. Dnes už si dokážu vysvětlit, čím to je, ale to by bylo spíš na rozbor psychologa :) Můj perfekcionismus ale nespočívá v tom, že jsem úplný blázen na všechny možné i nemožné, obvykle nepodstatné detaily. Naopak. Často nedotahuji věci do konce nebo mám kolem sebe hrozný bordel, protože po pár (někdy i desítkách) pokusech mám pocit, že prostě na tohle nejsem dost dobrá, aby to bylo perfektní, a tak to radši nedělám vůbec. Máte to tak taky někdo? 
Dneska jsem měla totální den blbec a ten mě donutil se nad sebou zamyslet. Teď to zní, jako že tady máme hrozně hlubokou debatu společně, ale zase takové drama to není. Jen jsem přemýšlela nad tím, co mě vlastně naplňuje a proč věci nejsou tak, jak chci a proč se pořád nad vším rozčiluju a mám takový ten vnitřní pocit nespokojenosti (naprosto nesmyslné). A došla jsem na to, že jsem vlastně pokrytec. Chci od všech a od všeho, aby byli perfektní, přesně podle mých představ, přesně tak, jak JÁ chci. Ale jsem já perfektní? Rozhodně ne, ne ne ne. 

Takže jsem se "zavřela" do kuchyně a celou ji vydrhla. Rozbalila jsem novou drátěnku (byla krásná, bronzová) a vydrhla dna pánví a hrnců zase pěkně dostříbrna. Nevěřili byste, jaký to byl v tu chvíli relax. Ještě teď mám varhánky na prstech z toho, jak jsem se dlouho čachtala ve vodě. No a tak jsem si řekla, že potřebuju změnu. A tu změnu chci sama pro sebe, v sobě. Pořád se budu snažit být perfektní, to zase jo :D Ale budu v tom mít trochu systém a nebudu tím otravovat ostatní. No a co s tím teda?

Dočetla jsem se a kdysi mi to řekla i Terezka, že vytvořit nový návyk trvá člověku 21 dní. Chci si tedy stanovit měsíční výzvy, sama pro sebe a budu moc moc moc ráda a šťastná, když se ke mně přidáte! Protože když nás bude víc, můžeme se podporovat, psát si motivační zprávy, sdílet výsledky a tipy, jak na to. A to se vyplatí, protože už i dva je prostě více, než jeden :) Ještě nemám přesně vymyšlené, jak to celé spácháme společně, ale začneme od prvního v měsíci. Týden je na rozehřátí a pak tři týdny na ostro. 

Jednu výzvu už jsem začala. Nejíst cukr. Mám za sebou čtyři dny a zatím dobrý :) Odborníci v poslední době srovnávají v článcích cukr s heroinem. Stejné centrum mozku, stejná závislost. Jakmile se cukru zbavíte, tělo se začne čistit a dostaví se absťák. Tak na něj čekám. Četla jsem, že některým lidem je zle jen pár dní, jiným celých šest týdnů. Jo, cukr vlastně není návyk, ale regulérní závislost, takže tahle výzva je na osm týdnů, akorát do Vánoc1

Některé výzvy si nechám pro sebe a budu teba čekat, jestli si toho všimnete a budu doufat, že jo! A ty ostatní, přidáte se, prosím prosím? Začínáme prvního listopadu! 



8 komentářů

  1. Každý má někdy horší dny a nikdo není dokonalý, tak věřím, že brzo bude zase lépe :)
    A k tomu cukru , máš na mysli asi rafinovaný, který není pro tělo ideální. Ten je dobré přesněji nahradit přírodní formou. Fruktóza v ovoci, případně dalšími vhodnějšími. Vynechat cukry zcela je přímá linka do šoku a bezvědomí, mozek i tělo cukry potřebuje, ale lepší jsou ty zdravé přírodní. To naprosto souhlasím.
    Neužívala bych umělá sladidla, nejen, že v západním světě jsou už brána za rizikové potraviny, např aspartam, ale mají tendenci se hromadit v těle. Běžný cukr i ten rafinovaný umí i nemocné tělo diabetika vyloučit. Umělý ale jen ukládá. Dnes se běžně ani diabetikům proto nedoporučuje.
    A poslední bod - diabetes, mnoho lidí vůbec netuší, že třeba nějakou formu v nižším stupni má, porucha metabolismu nemusí mít příznaky celé roky a vynechání cukru člověka může až zabít a toho nemocného i v krátkém čase . To co lidé popisují jako "absťák", je ve skutečnosti hypoglykemický šok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že někdo tyhle módní vlny dokáže posoudit nahlas..nemoderně! Je to přesně jak říkáte! A přidejte k tomu blábol o vyloučení pečiva (které je mimo jiné - samozřejmě v tmavé formě - zdrojem právě i důležitého cukru!)..člověk by se měl stravovat pestře a střídmě! Tak jak je na to za celé věky naprogramován. Když dnes budete psa krmit jen masem, protože "je přeci šelma a proto je to pro něj přirozené", tak se mu taky nepovede dobře, to mi věřte!

      Vymazat
  2. Ty prvni radky to je presne o me... dost mi to nekdy komplikune zivot druhe uz moc nemucim spis sebe... Kdyz neco delam a neni to podle mych predstav jsem rozladena nervozni bez nalady a makam na tom az je to ok abych mela klid je to strasna otrava a casto hodne vycerpavajici...jinak jsem taky bordelar a nedotahuju do konce jsem driver ale mizerny finisher .... bez cukru jsem ted prave sest tydnu a taky bez mouky kavy atd .... tedy ocista... Nejhur mi bylo asi po dvou tydnech psych i fyzicky... bez cukru znamena bez veskerych sladidel i bez tech zdravych i bez ovoce pokud to ma byt ocista tak zadne jednoduche cukry jen polysacharidy, ktere se rozlozi na cukry jednoduche takze organizmus bez cukru nezustane... Ted jsem pridala ovoce jablka hrusky svestky a asi sem tam pridam agave sirup trosku aspon rano... Ustoupily mi migreny, ale jinak az tak zmenu nepocituju... byla jsem hodne unavena a to jsem vice mene porad :((( tak drzim palce pokud se dostavi abstaky at jsou mirne... hezke dny Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že je Váš organismus nesmírně unavený z nedostatku energie z potravy..třeba zrovna mozek a jeho optimální funkce je přímo závislá na dodaném cukru..spolu s ročním obdobím jste pro tělo připravila zatraceně těžké období..a pokud je unavený mozek, je těžké přinutit se k nějaké aktivitě, která by vyplavila alespoň endorfiny, aby Vám bylo lépe..Pokud můžu doporučit. Začněte jíst pestře a střídmě, naordinujte si pravidelné každodenní vycházky do přírody za každého počasí a uvidíte, že Vám bude mnohem lépe! Jo a ještě režim, ten také hodně pomáhá!:-) Hodně zdaru!

      Vymazat
  3. Máš krásné fotky na instagramu! A s tou dokonalostí to mám trošku podobně... furt mám vše do puntíku naplánované, načasované, vše zorganizované a srovnané, ale taky mám chvíle, kdy mi přijde, že mám ve všem tak trochu "bordel" a můj život se řítí nějakým divným směrem. Je fajn si to srovnat takhle v hlavě jako jsi to udělala ty :)
    www.getmovincz.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  4. Hele, jdu do toho s tebou. A začnu taky rovnou tím cukrem..i když, v mém případě jen tím rafinovaným. Ovoce a zeleniny se postě nevzdám..mrkev a banány jsou moje závislost.. Ale teda, začnu až od toho 1.11., jo? ;)

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  5. Jdu do toho s tebou, na jaře jsou tohle nějakou dobu praktikovala - každý měsíc nabalila něco nového a pomohlo to. Tak bych se mohla dokopat znovu :)) Díky tedy za inspiraci! Podobně jsem taky perfekcionista, který ale málo kdy má něco perfektní - a to ne jen v mých měřítkách, takže bych se měla víc snažit :))

    OdpovědětVymazat
  6. Tak já jsem naprosto nedokonalá bordelářka. Vím to o sobě, ale nemůžu s tím nic dělat. Jako správný chaotik mám neustále rozděláno několik různých aktivit všemožně po bytě a průběžně přeskajuju z jedné na druhou. Výsledek není dokonalý... hrnečky jsou mírně šišaté, švy se občas divně kroutí... ale je to kus mě a tak to prostě je. Ale přesto přeju hodně zdaru při cestě za perfekcionizmem - já to prostě nedám ;-). Petra

    OdpovědětVymazat