Proč bloguju a jak má všechno správný čas

Designové hodiny v jednom krásném obchůdku ve Švédsku (foto: 100%ANANAS :)
Zapojila jsem se teď do takového "workshopu" pro začínající blogery. Jmenuje se to "blogging101", trvá to tuším měsíc a každej den máte za úkol něco napsat, udělat, změnit, opustit svoji "comfort zone" (protože jak víte, magic happens outside your comfort zone) a prostě tak trochu vylézt z ulity a nebát se být sami sebou. Dnes to začalo a úkol je jednoduchý, napsat, proč bloguju. Tak jo.

Tak za prvné, vždycky jsem chtěla být novinářka. Studovala jsem novinařinu, pracovala ve velkých novinách a pak mě ta každodenní "zprávařská" žurnalistika tak znechutila, že jsem to vzdala. Myslela jsem, že to bude jiné. Chtěla jsem s lidmi sdílet, co si myslím, moje zkušenosti, nápady, inspirace. Ale vydala jsem se trošku "špatnou" cestou a totálně se zklamala. Jenže takové to nutkání psát, sdílet, ispirovat ve mně pořád zůstalo, je to podle mě taková ta vnitřní touha, kterou má každý z nás, jen v něčem jiném. A u mě je to psaní a inspirování a sdílení.  A  nejjedodušší a nejrychlejší cesta je blog. 

Na to, kolik mi je, bych řekla, že jsem toho za život stihla už hodně. Splnila si spoustu snů a a přání. A udělala taky spoustu blbostí, no to je škoda mluvit. Po letech mám však pocit, že všechno má nějaký důvod a kdyby se to všechno nestalo, nejsem tam, kde jsem, s kým jsem a jaká jsem. A to bych za nic na světě neměnila. Psaní je pro mě cesta, jak najít to dobré ze všech zkušeností a zážitků a sdílet to pak s vámi, aby váš život byl o trošku jednodušší, lepší a hezčí. 

Druhý důvod není lehké přiznat, je to vlastně trošku trapné, ale tak když musíš, tak musíš, že jo. Bydlím v Norsku od června a ještě donedávna jsem tady neznala žádné Čechy. Mluvila jsem jen s norečkem, jeho rodinou, kolegy v práci, se všemi anglicky. A nějak mi čeština začala chybět a měla jsem pocit, že ji začínám zapomínat. Ha! Vždycky jsem byla znechucená ze všech těch modelek, které odjedou za oceán a za pár měsíců neumí v rozhovoru pořádně česky. Ale musím vám říct, že to teda není žádná sranda. Mozek není tak bezvadnej kámoš, jak se zdálo, a to, co nepoužíváte, uloží do krabice od bot na dno skříně a hotovo. Takže jsem po třech měsících tady naprostého nepromluvení česky a mluvení a myšlení jen anglicky (ano, dostanete se brzy chtě nechtě do fáze, kdy začnete myslet, snít i mluvit pro sebe anglicky) volala mamce k narozeninám a měla jsem problém říct banální věty. 

No, long story short, nechci češtinu zapomenout a i když chci v Norsku zůstat napořád, chci, aby moje děti mluvily taky česky. Chyběla mi čeština, chyběli mi kamarádi, se kterýma můžu mluvit česky, tak jsem se rozhodla založit blog. Abych si tu češtinu pořád procvičovala. 

No a tak to je. Jasně, je toho mnohem víc, co umím a co vám můžu "nabídnout", co chci sdílet s ostatními. Ale tohle je důvod, proč to všechno vlastně dělám.

Proč blogujete nebo neblogujete vy? 


9 komentářů

  1. Hezké. Škoda, že jsi nenapsala víc o tom workshopu, kdo to pořádá apod. Docela by mě to zajímalo. A taky by mě zajímalo, kolik ti teda je :), ale vím, že není vhodné se na to ptát a nikde jsem to nenašla. Jinak máš pěkný blog, trochu se do něj začtu. :)
    blog Měj se ráda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj! Je mi 29let, není to tajemství, je to, jak to je :) Ten workshop je on-line, je to zdarma a je to anglicky. Je jich několik a pokud zadáš do googlu Blogging 101 určitě to najdeš. Díky za komentář!

      Vymazat
  2. Ha, Blogging 101 zní super! Očividně jsem prošvihla první den, ale příští začátek si ohlídám :) pro tentokrát se těším na tvé plnění úkolů, to jsem zvědavá co to bude :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je to v podstatě tady: https://dailypost.wordpress.com/courses/blogging-101-zero-to-hero/. Myslím si, že je každý ten kurz stejný, jen místo čtení na webu ti to posílají každý den na mejl. Přijde mi, že to do začátku docela pomáha přijít na to, co a jak a postupně si vypracovat hezký blog :) Mají někde i challenge "Writing101" a "Photography101" , stačí si to vygooglit :)

      Jsou to často takové mikroúkoly, aby to bylo zvladatelné každý den splnit a nenudilo tě to, takže některých si třeba ani nevšimnete ;)

      Vymazat
  3. Skvěle napsaný článek, ale tak to je takový tvůj standard :). Proč bloguju jsem kdysi na svůj blog psala taky a podstata je sdílet ... lásku, koníček, myšlenky ... a možnost inspirovat a být inspirována :). Měj se hezky a těším se na další články, Terez.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář Terezko a za pochvalu! <3 A důvody k blogování máme myslím společné, inspirovat a sdílet :)

      Vymazat
  4. Nedávno jsem na svém blogu psala prakticky to samé. Taky jsem studovala žurnalistiku, ale že cesta nevede přes tu "zprávařskou", to jsem zjistila už v průběhu studia. Na druhou stranu mi ta škola a klasická žurnalistika neznechutila věc, kterou nejvíce miluji - psaní. V současné době se realizuji na blogu, ale doufám, že se nějakým způsobem psaním budu zabývat i v budoucnu... :)

    Zuzana (Polární vlk)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc dobře ti rozumím, taky mi to znechutilo psaní a slovní vyjadřování na dost dlouhou dobu. Vyměnila jsem to na pár let za vyjadřování "kreativní": šití, interiérový design a všemožné vyrábění. Ale ono když máš pro něco vášeň, opravdickou, tak tě to zase za chvíli dožene. Takže blog :)

      Vymazat
  5. Přesně tak, líp bych to ani nevyjádřila. Dožene to člověka ať už chce nebo ne :)

    Zuzana (Polární vlk)

    OdpovědětVymazat