Možná na mém blogu takový článek nečekáte, ale změna je život. Řekli jste si o to, tak tady to máte: moje cukrfree story. Ono to vlastně tak trošku s blogem souvisí. Vy, co mě čtete déle, tak víte, že se můj blog trošku proměnil. A pouze interiérového blogu je to spíš blog o šťastném a jednoduchém životě doma. Protože ať se život může občas zdát jakkoliv složitý (a to mi věřte, já fakt vím, o čem mluvím) je to vlastně nakonec všechno hrozně jednoduché. Důležité je ale si uvědomit, že život, ve kterém žijeme teď, jsme si možná za ta léta tak zkomplikovali, že ten proces na druhý konec nemusí být nic moc. A takhle přesně je to s přechodem na život bez cukru.
Vím, že je milion tisíc názorů pro a proti, takže jestli mi chcete vysvětlovat, jak mi to nebude myslet a umře mi mozek, tak radši dál nečtěte :) Taky vám tady nebudu vysvětlovat žádné teorie ani how-to, protože nejsem kdovíjaký odborník. Řeknu vám ale, jaké to je a bylo pro mě a na co si třeba dát pozor a odkážu vás na patřičná místa (weby) pro relevantní informace! Já si to prošla už jednou a ztroskotala, teď mám za sebou druhý den, ale tím, že vím, do čeho jdu, je to mnohem lehčí. A tak to sdílím s vámi :) Jdeme na to, ale bacha, je to román :)
O životním stylu bez přidaného cukru jsem se začala zajímat asi před dvěma lety, kdy jsem se přestěhovala do Norska a začaly mi všemožné zdravotní potíže, ale podle testů jsem byla vlastně zdravá. Načetla jsem si tuny příběhu jiných lidí, co a jak, všemožné teorie a výzkumy a takovým hlavním zdrojem pro mě byla
SARAH WILSON s jejím
I QUIT SUGAR, ale nikdy se mi do toho upřímně moc nechtělo. Když jsme se ale přestěhovali do Osla a já začala pracovat naplno a zase po dlouhé době trošku stresovat, začalo mi bejt fakt blbě a nebylo dne, kdy by mi nebylo zle od žaludku, občas jsem ani nemohla spát nebo nemohla další den do práce. No long story short, byl to hnus a rozhodla jsem se, že to prostě zkusím.
Jak už to u mně bývá, tak jsem se do toho pustila na 120% a děsně všechno překombinovala, ale o tom až po chvíli. Když jsem se rozhodla začít, dohodly jsme se s kolegyní z práce, že do toho půjdeme spolu. To byla paráda, protože jsme se mohly navzájem podporovat a sdílet recepty a nápady atd. Kamarádka mi půjčila práve první knihu Sarah Wilson, která se jmenuje I Quit Sugar a vyšla i v češtině s názvem
SLADKÝ ŽIVOT BEZ CUKRU. Pokud umíte anglicky, dozvíte se spoustu informací na webu, ale i tak pro mě ta kniha byla parádní, protože vám osmitýdenní detox popisuje týden po týdnu a tak nějak vás připravuje na to, co přijde, jak se můžete cítit, na co si dát pozor atd.
Ale hlavně! Po prvním měsíci jsem díky Blogerce roku narazila na Janinku Slaninku z
CUKRFREE.CZ a jsme teď parádní virtuální kámošky a jsem superšťastná, že jsem ji potkala. Má parádní český blog s recepty bez cukru jako třeba oblíbené Rafaello, perníčky, kokosky nebo bramborový salát! Ta mě kope do zadku do teď a věřím, že tentokrát to zvládnu napořád. Ale abych tady neplácala blbosti, zkusím sepsat jen v bodech všemožné poznatky, které si myslím, že by vám mohly pomoct v rozhodování, jestli to třeba zkusit nebo ne.
- Na rovinu vám říkám, není to žádná prdel. Závislost je závislost a závislost na cukru je v poslední době srovnávána se závislostí na heroin. Je to trošku extrémní, ale zkuste si o tom přečíst nějaký výzkum a zase tak šílené vá to připadat nebude, článek třeba
TADY.
- Striktní detox trvá 8 týdnů a podle mě to nestačí. Cukr je droga a kdo se tomu teď zasmál, zkuste to, vraťte se za dva týdny a dejte si facku. Já sama cítila, že kdybych si dala jenom jednu buchtičku, jsem zase zpátky. No totální odvykačka, fakt.
- Ptali jste se, jestli postupně nebo naráz. Já to zkoušela postupně dvakrát a jednak jsem to naprosto vzdala a druhak je to mnohem horší. Pokud si totiž sem tam dáte cukr, vaše tělo ho bude pořád chtít a vy ho vlastně hrozně šikanujete, protože má absťák. Za mě určitě naráz, radikální řez.
- Pokud do toho jdete najednou, vím od kamarádek, že každej to má jinak, ale mě bylo blbě. Člověk neví, jestli je to jenom v hlavě nebo fakt, ale já byla první týden strašně unavená a měla šílený chutě. Za zhruba týden a něco to přešlo, pak se to objevovalo příležitostně a po těch 8 týdnech už jsem chutě neměla vůbec. Co funguje u mě je si něco děsně zhnusit, takže už to nechci. Takže než jsem šla na to, strašně jsem se přežrala sladkého, až mi z toho bylo blbě :D Radikální, ale funguje!
- Připravte se! Určitě nezačínejte od zítřka, jestli tohle dnes ještě dočtete :) Protože to prostě nedáte. Já si napřed zjistila, co vlastně smím jíst a co ne, načetla a uložila jsem si spoustu receptů třeba na snídaně, které se můžou zdát jako problém. A druhý krok je uklidit si v kuchyni. Já nesnáším plýtvání, takže jsem většinu surovin napřed dopotřebovala, něco malinko vyhodila, ale většinu donesla do práce kolegům (sladkosti atd.) a jakou měli radost. Pokud nemáte cukr doma, je mnohem větší pravděpodobnost, že ho nesníte, logika!
- Naučte se číst etikety. Budete překvapení, v čem všem je cukr a občas se budete divit, že jako proč. Tady v Norsku třeba přislazují z nějakého důvodu i bílý jogurt, takže až po čase jsem zjistila, že musím koupit ten, co vyloženě říká "bez přidaného cukru". Bacha na všemožné výmysly jako éčka a cukr, co se nejmenuje cukr. Google it!
- Originální detox z knihy je: první týden zkoušíte omezit, co to jde, prostě si s tím hrajete, přicházíte na to, v čem všem ten cukr vlastně je (ve všem). Dalších tuším pět nebo šest týdnů je striktní detox, aby se tělo očistilo. Nejíte žádnou hlavně žádnou fruktózu, takže cukr, med, ovoce, džusy, prostě nic včetně umělého sladidla. Tuším, že to bylo v dokumentu Fed up kde dokonce zmiňovali, že umělé sladidlo je ještě horší, než cukr, protože mozek dostane signál, že přichází něco "sladkého" a ono ne a pak máte ty chutě ještě větší. Týden 7 a 8 začnete pomalu přidávat nízkofruktózové ovoce a tak nějak nacházet balanc.
- V prvním týdnu jsem zjistila, že problémem při odvykačce jsou zvyky nebo rituály. To je stejný jako kafe a cigáro. Spousta lidí když chce přestat kouřit musí přestat i s kafem, protože mají tu cestičku tak vyrytou v hlavě, že to neustojí. Nebo cigáro a pivo, co já vím, dosaďte si. U mě to bylo kafe a sladký. Takže já nepila kafe vůbec a hned bylo všechno jednodušší.
- Snažte se na to nemyslet a nějak se zabavit. Nesoustřeďte se na to, čeho se musíte vzdát, ale na to, co všechno můžete získat. Pokud víte, že největší chutě na sladké máte třeba večer nebo když koukáte na seriál nebo když se nudíte, buďte připraveni. Nachystejte si třeba zdravý snack, ale hlavně nebuďte o hladu, to prostě nedáte, vše musíte něčím nahradit jen pro ten pocit, že se nemusíte omezovat. Pokud máte chutě když se nudíte, najděte si nějakou činnost, kterou si ale připravíte předem, takže se nestane, že se budete nudit, chápeme? :)
- Velkou překážou nebo výzvou jsou společenské akce. Jdete na oslavu narozenin a na dort řeknete ne, děkuji. Já s tím problém nemám, protože prostě řeknu, že nechci a hotovo. Pokud vy ale máte pocit, že by to neprošlo, klidně si vymyslete nějakou výmluvu, cokoliv, co bude pro vás fungovat. Pokud vám vaší rodině a přátelům na vás záleží, tak vás podpoří a nebudou vás nutit jak malý děcko :)
- Určitě hodně pijte. Tělo se čistí a když nebudete pořádně jíst a pít, bude vám logicky blbě. Je to fakt jako odvykačka čehokoliv jiného, takže to berte "maličko" vážně, ať to jde hladce a nevzdáte to. Mně se osvědčila po probuzení teplá voda z citrónem, dělá mi to dobře a tak nějak to člověka probere :) A potom hektolitry vody.
- Teď už zacházím do detailů, ale fakt jezte pořádně, zaměřte se hlavně na zdravé tuky a protein, snažte se vyhýbat sacharidům jako je bílej chleba, těstoviny, víme. Možná vám to přijde moc brutální, ale pomůže vám to, věřte mi. Krátké sacharidy jako bílej rohlík vám rozhodí hladinu krevního cukru a budete mít akorát větší chutě. Samozřejmě na chvíli vám to ty chutě zažene, tak budete mít pocit, že jste na to vyzráli. E-e. Zelenina, zelenina, ořechy, oleje, avokádo, vajíčka, maso, když už, tak sladký brambory třeba :) Však si o tom přečtete sami, ale mně to takhle šlo o dost líp.
- Má osobní ráda: nepřekombinujte to jako já. Já se totiž rozhodla pro major makeover a tak jsem zároveň přešla na cukr free, low carb, začala hubnout, takže jsem si držela kalorie děsně nízko (blbec) a ještě začala cvičit. Výsledkem bylo to, že ano, zbavila jsem se cukru, shodila za 3 měsíce 5 kilo, nabrala svaly a vypadala jsem parádně, ale ty 3 měsíce byly max a pak jsem to totálně vzdala, protože jsem to prostě neustála. Jedno po druhým.
- Jestli se chcete vzdát cukru jen kvůli hubnutí, nedoporučuju. Podle mě hubnutí není dostatečná motivace na takovou životní změnu. Zhubnete, to jo, ale pokud do určité míry u tohohle životního stylu nezůstanete, naberete to zpátky. Pokud je vám blbě od žaludku, jste často unavení nebo jen chcete jíst zdravěji, určitě ano.
- Jíst bez cukru je až si na to zvyknete mnohem jednodušší. Vaříte z prvosurovin, nepotřebujete kdejaké přísady a sračky a víte, co jíte. To je podle mě jeden ze super bonusů. Docela rychle se naučíte vařit alternativy cukrových jídel a jakmile projdete detox, můžete přidat zpět některé ovoce a některé "cukry" a ani vám nic chybět nebude, slibuju.
- Po osmi týdnech vám bude všechno sladké připadat naprosto odporné. Je to docela sranda, ale je to tak. Já si po 3 měsících, což je teda 12 týdnů, dala rozinku a vyplivla jsem ji, protože mi to přišlo fakt hnusné. Když jsem se rozhodla, že to nedávám a vzdala to, dala jsem si tuším takové to supersladké kafe se sirupem a šlehačkou a bylo mi půl dne blbě :D No zase, to je jak s cigaretou, jak si jednou odvyknete, moc vám to chutnat nebude ;)
Už tak je to román na dvěstě stran, tak to tady ukončím. Na závěr snad ještě dodám, že aniž by to někdo jiný kdomě kámošky v práci vědět, asi po třech týdnech mi všichni začali chválit pleť a vůbec vzhled. Pleť se mi strašně projasnila, rozsvítila a tak nějak celá jsem zářila (a uvnitř prahla po dortech:))). Žaludek mě přestal bolet skoro hned, ale úplně jsem se toho zbavila asi po měsíci. Shodila jsem něco přes 5 kilo, ale musím říct, že na 178cm a původních 72kg bylo 5 kilo fakt dost a bylo to hodně vidět a níž už bych nešla. Ale do cukrfree rozhodně jo a taky, že jo!
Snad vás tenhle článek bavil a pokud chcete více takových a nebo máte jakékoliv dotazy, tak pište do komentářů!
A bojujte slaďouši!
%202.JPG)
.jpg)
