Jak jsme se ztratili v záplavě blogů a inspirace a pak našli cestu ven

Znáte ten pocit, jak se někdy vzbudíte nebo na něco podíváte a něco se vám nezdá? Máte takový ten nutkavý pocit, ale nevíte proč. A pak na to pořád musíte myslet. A nemůžete přestat, dokud na to nepřijdete. Tak přesně tohle se stalo mně. Začalo to Instagramem. Sdílela jsem nějaké fotky, které jsem nafotila a pořád jsem nějak nebyla spokojená. Nevím. Lidem se to docela líbilo, ale mně se to nezdálo. (nemluvím o kvalitě, fotím telefonem, takže, chápete :)

Potom jsem koukala na blog. A měla ten stejný divný pocit. Takže jsem asi dva dny nic nenapsala, řekla jsem si, že tohle není správně, že tomu musím přijít na kloub. A nakonec jsme se včera vrátili k našemu "hotovému" (ha, ha ha) plánu nového království a něco se mi nezdálo. Bylo to cool, stylové, krásné, cenově dostupné, praktické, ale ne moc, prostě víte jak, tak akorát. Jenže něco bylo špatně.

Nebyla jsem to já. Nebyli jsme to my. Někde v tom vymýšlení, inspirování se ostatními a přemýšlení jsem se do toho zamotala a zapoměla přidat k tomu "cool" taky speciální ingredienci. Sebe. Nás. Nejsem tak lehce ovlivnitelná, to si nemyslete, ale poprvé budu bydlet v bezvadném bytě na krásném místě s dokonalým mužem a tak jsem chtěla i ten interiér mít perfektní. Jenže co to znamená? Já například už vím, že bílý interiér není nic pro mě. Budu je obdivovat donekonečna na jiných blozích, ale nejsme to my.

Takže "back to basics". Začali jsme koukat na všechny možné sedačky a interiéry, a tak nějak přišli na to, co máme rádi a co bychom chtěli. Začali lovit zajímavé kousky na inzerát a přehodnotili, co koupíme v IKEA a co vyrobíme nebo dotvoříme po svém. Určitě se to nebude líbit všem. Ale to je v pořádku. Bude se to líbit nám. 

A třeba to inspiruje vás ostatní mít svoje bydlení podle sebe, podle toho co děláte a jak to máte rádi. A to je přece nejvíc cool!

Tak buďte cool!

#HOWTO: Jak přežít stěhování a nakonec si to i užít?!

Za svůj život jsem se stěhovala asi dvacetkrát, což je během 29 let celkem slušný výsledek, co říkáte? Myslím, že se tedy můžu směle označit za stěhovacího profesionála! Ze stovek přemístěných krabic, desítek rozbitých sklenic a talířků a nakonec dvou sbalených kufrů jsem si vzala jen to nejlepší. A udělala ze stěhování zábavu a příležitost pořádně si uklidit a začít znovu. Jak na to?

1. PŘEMÝŠLEJTE. Sedněte si, dejte si chvilku na čas a přemýšlejte. Potřebujete všechno, co máte? Vejde se vám to všechno do nového bytu? Nemůžete/nechcete se radši něčeho zbavit? Stěhování je perfektní příležitost si doma pořádně, hloubkově, uklidit. Protřídit oblečení, které nesedí a nebude, knihy, které by třeba udělaly radost někomu jinému, miliony smluv a papírů, které jsou dobré leda tak na založení požáru.
Věci můžete prodat a vydělat nějakou kačku, darovat na charitu nebo známým. Toto doporučuji všem, ale zejména těm, kteří se stěhují do menšího. Ne, věřte mi, všechno se vám tam prostě nevejde!   Pokud se stěhujete narychlo, protřiďte alespoň ta lejstra. Pokud máte více času, vemte to z gruntu. Jakmile se přestěhujete a začnete otevírat krabice, uvidíte, jakou vám to udělá radost :)

2. HLAVNĚ OPATRNĚ. Nejlepší přítel stěhování jsou: noviny, bublinková fólie a izolepa. Jakmile jsem se naučila vše pečlivě balit, nestalo se, že by se něco při stěhování poničilo. Nezáleží, jestli se stěhujete sami s přáteli a rodinou nebo vám pomáhají stěhováci. Věřte mi, vždycky něco vyklouzne nebo omylem upadne nebo se převrátí. Sežeňte si izolepu, která není tolik silná, třeba tu papírovou, a přelepte s ní všechna dvířka u skříňek a skříní, aby se neotevírala po cestě a neničila. Dejte ale pozor, silná páska může poškodit u levnějšího nábytku lak. Obalte rohy bublinkovou fólií, zabalte pečlivě sklo, porcelán a "cennosti". Vyhraďte si krabičku na šroubky, vruty a všemožné nábytkové díly a vše postivě označte. Nejlépe sežeňte zip sáčky a vše roztřiďte. Z jednoho pytle plného všemožného železa se vám při vybalování udělá akorát tak nevolno.

3. BALTE SYSTEMATICKY. Sežeňte si dostatek krabic, izolepy a tlustý fix. Krabice můžete dostat většinou zdarma v každém větším obchodě. Levné stěhovací krabice, které něco unesou, seženete třeba v IKEA. Nebo si sežeňte v potravinách krabice od banánů, které jsou super na knihy nebo hrnce :) Rozdělte si krabice podle místností nebo, pokud máte hodně věcí, podle "funkce".
Takže buď budete mít krabice se jmény Kuchyně, Ložnice, Předšíň nebo třeba Talíře&hrnky, Sklenice, Pečení atd. Nechejte si jednu krabici na zbytky (ne tu největší!), které vlastně nemají žádnou kategorii, ale jakmile je vybalíte budete vědět, co s nimi. Bude jim pohromadě dobře.

4. NEMIXUJTE. Nebojte se poloprázdných krabic. Není nic horšího než na poslední chvíli nebo prostě proto, že se vám nechtělo stěhovat poloprázdnou krabici, zaházet něco něčím úplně jiným. Pokud si nemůžete pomoct, sežeňte si krabice růyných rozměrů a vyberte takové, abyste je vždy naplnili akorát. Nakonec se to prostě nevyplatí, protože jakmile začnete v kuchyni vybalovat krabici s nápisem Kuchyně a najdete v ní spoustu krámů, které vlastně ani nevíte, co s nimi, akorát vás to naštve a začne se pomalu, ale jistě vytvářet chaos a nepořádek, který při stěhování prostě nepotřebujete.

5. MYSLETE NA ZÍTRA. Někdy nemáte to štěstí, že se stěhujete o víkendu nebo máte několik dní volna na to, se zabydlet. Pokud musíte fungovat hned nebo další den, nachystejte si jednu tašku a jednu krabici. Do tašky si zbalte oblečení na další den, kosmetiku, léky, kartáčky a tak, však víte, ručník, pyžamo a takové ty nezbytnosti. Do krabice sbalte něco k snídani, dva (nebo kolik potřebujete) hrníčky, kafe, čaj, malý hrnec nebo rychlovarnou konvici a další kuchyňské nezbytnosti. Dejte pozor, že máte pořád v povědomí, kde se tyhle dva poklady pohybují, budete ráno rádi, že si v tom bordelu můžete obléct čisté ponožky a dát kafe ;)

6. MYSLETE NA SEBE. Já vím, že platit za stěhováky se nechce nikomu. Měli byste si ale rozmyslet, kolik toho vlastně máte a kolik toho musíte odnést/vynést. Já se jednou stěhovala z třetího patra bez výtahu do třetího patra bez výtahu a to si teda dvakrát rozmyslíte ;) Pokud stěhováci nepřipadají v úvahu, pronajměte si auto nebo vozík (vozíky mají levně v IKEA a auto můžete půjčit tuším třeba v Baumaxu nebo Hornbachu). Úplně nejlepší je ale udělat ze stěhování vlastně takovou společenoskou událost. Pozvěte přátele, nachystejte svačinu a něco k pití. Čím více lidí, tím rychleji to máte za sebou. A musím říct, že to může být docela i zábava.

BONUSOVÝ TIP! Jak se rychle zase vybalit a zabydlet? Pozvěte ty samé přátele, co vám pomáhali, na "kolaudaci", zabydlovací párty v pevně stanovaný termín. Uvidíte, jak vás bude vidina přátel sedících mezi nepořádkem a krabicemi motivovat k tomu pohnout zadkem :)

Máte nějaké vlastní osvědčené tipy? Já určitě na něco zapomněla! Dejte mi vědět v komentářích, budu se moc těšit!

Nás to čeká za 14 dní!

Jak je psaní každý den někdy nesmysl a co bude zítra?

#6

Víte, jak jsem si přesně před šesti dny a šesti články předsevzala, že budu psát každý den? No, tak mám pro vás jednu radu: dávejte si předsevzetí, kolik jen chcete. Ale jakmile chcete nebo to tak cítíte, tak je taky poruště nebo zrušte. Žijete svůj život a žijete jen jednou.

Takže měním svoje předsevzetí na "budu s vámi v kontaktu každý den". Takže něco hodím na Facebook nebo Instagram, a aspoň třikrát týdně potom sepíšu smysluplný pořádný článek sem. Ne, že bych neměla o čem psát, to zase ne, ale nějak to pak nemá moc hlavu a patu :) Připravuju taky trošku úpravy blogu, aby se vám lépe četlo a orientovalo a mě se na to líp koukalo ;)

A protože jsem si dnes znovu uvědomila, co všechno musí nebo by měl člověk udělat, když zařizuje bydlení a stěhuje se, chystám pro vás takový návod, jak si krok za krokem naplánovat ten ideální domov. Není to kdovíjaká věda, ale je dobré to mít všechno pohromadě, abyste bylo celé to stěhování příjemné dobrodružství a ne stres a slzy (já jsem ubrečenec, takže jakmile jsem ve stresu, brečím, no:)

Takže dokud se nepřestěhujeme a opravdové dobrodružství nezačne, těšte se na takový stěhovací miniseriál :) Můžu prozradit, že já se za svůj život už stěhovala minimálně patnáctkrát, takže by se dalo říct, že jsem stěhovací odborník a mám k tomu co říct :D

Tak brzy!

UPDATE: Proč teď moc nepíšu o našem bytě a bydlení? A co bude?

#5

Čekáme. A plánujeme. A hrozně se těšíme! Chtěla jsem to s vámi všechno sdílet, ale řekla jsem si, že byste se nudili a hlavně byste byli asi trošku zmatení, protože naše plány(rozuměj plány interiéru) se tak nějak mění každý den. Přícházíme na nové nápady, taky zjišťujeme, co všechno vlastně potřebujeme a chceme.

Stěhujeme se za 16 dní! Do té doby musíme vše naplánovat a vymyslet a pak už začne jen hromada zábavy a také článků, návodů, rad, typů a DIY. Jak jste si možná všimli na mém instagramu, psaní nebo sdílení "jen o bydlení" mi moc nejde. Jelikož s norečkem rádi trávíme čas doma, bude tohle spíš takový blog o všem, co se u nás doma děje :D

Přijde mi takové přirozenější sdílet, co mě napadá. Abyste se ale mohli rozhodnout, jestli mě vlastně chcete číst tady, sledovat na Instagramu (více momentek a zákulisních informací) nebo Facebooku (aktualizace všeho v vždy, takže máte vše pohromadě:), tady máte seznam toho, o čem se na mém blogu/Instagramu/Facebooku hlavně dočete: 

1. TIPY, JAK (PŘE)ŽÍT V MALÉM BYTĚ aneb jak si s norečkem žijeme :)

Seriál na pokračování s jednotným názvem, takže si můžete snadno tipy vyhledat a najít na jednom místě, až je budete potřebovat. Všechno bude vycházet z mých dosavadních zkušeností a z toho, jak si žijeme my, ale všechny rady se dají aplikovat tak nějak univerzálně, pokud budete chtít. Z praxe vím, že spousta lidí zápasí s malým prostorem (malý byt nebo třeba jen malá koupelna), takže si myslím, že chytré rady a vychytávky se prostě hodí :)

2. TIPY NA DOSTUPNÝ DESIGN aneb jak dostat více za méně

Už víte, že nejsem zastánce kopírování ani napodobování. Na druhou stranu mi ale občas přijde zbytečné vyhazovat za plastový box tisíc korun když ho můžete mít velice podobný za stovku.
Takže alternativy drahých kousků a trendů, které si může dovolit každý (případně maličko našetřit, výjimečně!)

3. DIY & JAK NA TO aneb udělej si to sám a hezky

Neříkám, že jsem kdovíjaký kutil, ale spoustu věcí si prostě ráda vyrobím/přetvořím/dodělám sama, protože se mi to nakonec více líbí nebo to lépe sedí do interiéru s mírnou úpravou. Ráda chystám stůl k pěkné večeři, ráda dekoruji byt k různým příležitostem. Nečekejte žádné velké umění a obrovské projekty. Na to nemám nervy ani místo. Půjde spíš o nápady, které řekněme zvládnete s trochou zručnosti na konferenčním stolku;)

4. TIPY, JAK ŽÍT ZDRAVĚ, ŠŤASTNĚ A DLOUHO aneb food, diet and stuff

Téma, které se chtě-nechtě objeví tu a tam na určitě na Instagramu a když mi bude připadat něco zajímavé více, tak i tady. Jídlo, nákupy, vychytávky. Chystám pro sebe například 30ti denní očistu, tak budu ráda, když se přidáte, a taky tak trošku vím, že jakmile to tady vyzradím, tak to taky dodržím :D Takže tohle téma je vlastně více soběcky pro mě, než pro vás, ale doufám, že vám to taky třeba něco dá.

5. NÁKUPY aneb ráda se chlubím, co mám nového

Tohle téma bych asi ani nekomentovala :D

A všechno to bude tak nějak protkané a vyšívané našim úžasným životem na tomhle krásném konci světa!

Co se tady naopak nedočtete: fashion and beauty (i když mě to baví, prostě o tom tenhle blog nebude, ale můžu vám doporučit, které  mám ráda:),  precizní recepty (výjimečně neboť já praktikuju spíš punkové vaření), zvířátka a děti (nemáme) ...

Doufám, že nejste zklamaní a jste stejně natěšení jako já!

Zkuste se jednou poslechnout a dejte mi vědět!

#4 Jak najít svůj hlas

Před časem mi moje ségra řekla, že moje články zní, jako by je psal robot :) Potom se opravila, prý zní jako bych psala článek do magazínu o bydlení a ne blog. Samozřejmě jsem nad tím začala přemýšlet a tak nějak se zasekla.

Blogování je podle mého názoru o opravdovosti, upřímnosti a takové lidské nedokonalosti. Jakmile se snažíme být někdo jiný, psát jako někdo jiný, vypadat lépe nebo zajímavěji, dříve nebo později na to buď někdo přijde nebo nás to dožene.

Jakmile mi ségra řekla, že teda ten můj blog jako vlastně vůbec nechápe, začala jsem mnohem více číst ostatní blogy. Inspirovat se, zjistit, jak se to vlastně má blogovat. Jenomže po pár probdělých večerech mi došlo, že blogování nemá žádná pravidla, stejně jako život nebo zařizování interiéru.

Důležité je se bavit, být šťastní a spokojení a být sami sebou. Že nebudete in? Nebo že nikdo takhle nepíše/nemluví/nefotí/interiéry nezařizuje...(dosaď)? No a? On se určitě někdo najde. A když ne, tak co? Děláme to přece pro sebe. Můžeme se inspirovat perfektními fotkami interiérů a příběhy blogerů. Ale nemůžeme být nikým jiným, protože potom ztrácíme sebe a svůj hlas.

Jaký je ten váš hlas? Křičí na vás, co a jak, abyste byli spokojení nebo si jen tiše špitá v koutku a nikdo ho neposlouchá? Zkuste ho jednou poslechnout!

Ozvěte se, co vám napovídal!

Máte v bytě vše tak, jak chcete?

#3

Ať v životě nebo v bytě, musíme bohužel dělat kompromisy. Můžou to být kompromisy dočasné, protože teď z nějakého důvodu něco nemůžeme mít, ale jednou to mít budeme. Nebo to můžou být kompromisy trvalé, které prostě bereme tak, jak jsou.

Děláme je, protože nemáme v bytě dost místa, nemůžeme vrtat nebo nebydlíme sami. Máme obvykle jasnou představu o ideálu, ale nemůžeme ho mít, protože náš ideál se s dalšími ideály neshoduje, logicky, nejsme stroje se stejným softwarem. Jsme pak tak trochu zklamaní a třeba i nešťastní nebo smutní, ale proč?

Je to proto, že máme pocit, že nás nikdo neposlouchá a tak nemůže být po našem? Že nikoho nezajímá, co si přejeme. Když přejdeme všechno to zlobení a vztekání se, nakonec zjistíme, že jen každý z náš vidí svět a věci jinak. A když dva řeknou bílý interiér, není to v žádném případě to samé a někdy ani vzdáleně ne.

Takže vy, co milujete bílé interiéry, přežijete tmavý konferenční stolek i červený zásuvkový díl, aby to nevypadalo jako v nemocnici, že. A ti druzí pak zase přežijí, že všechno ostatní jako v nemocnici vypadá. Protože jste šťastní, že můžete být spolu. A nezáleží "jak" nebo "kde", ale "proč".

Děláte kompromisy?

Láska. Dneska v troubě, zítra na talíři.

Že láska prochází žaludkem? Nejjednodušší každodenní vyznání, no ne?

#2

Zrovna jsem dala do trouby valentýnské pusinky podle Terezčina receptu, tak mám akorát hodinu čas než se usuší. Potom jsou ještě na řadě valentýnské muffiny s třešněmi a děsně kýčovitou červenou polevou a bíločokoládovým srdíčkem (jestli ještě budu mít nervy) :)

Připadá vám Valentýn jako hloupý svátek? Nebo máte všude po bytě srdíčka a vyznáváte si lásku? Já abych se přiznala, jsem Valentýna nikdy nemusela a neslavila. Připadalo mi prostě debilní říkat si, jak se máme rádi v konkrétní den. Funguje to jako v kostele? Že jako odříkáš otčenáš (rozuměj koupíš kytku a čokošku na Valentýna) a pak můžeš zase v klidu hřešit?

My jsme s norečkem spolu docela krátce. A lásku si vyznáváme každý den. Hrozně rádi trávíme čas doma, vaříme, máme dlouhé snídaně nebo večeře. Já konstruuju srdíčka z papriky nebo palačinky, On mi pak na oplátku maluje na omeletu srdíčka kečupem a kupuje norské srdíčkové bonbony s vyznáním lásky <3

Valentýn je podle mě super v tom, že je dovolen kýčovitý kýč a láska jako z hloupých filmů a nikdo se ničemu nebude divit. Takže si to zkuste užít, je to zábava, fakt. A pokud jste sami, nevadí, nejvíc stejně máte rádi sami sebe, ne? Kupte si něco na dobrého, na sebe nebo pro sebe :)

A pokud ne, posílám k vám aspoň jednu sladkou pusinku přímo z trouby!

Skoro dospělá holka bloguje

Takhle si "náš" byt zařídila současná majitelka. Líbí? 

#1

Včera jsme měli šanci se jít znovu podívat do našeho bytu. Všechno jsme změřili a vyfotili (v realitce neměli plán bytu) a můžeme konečně začít plánovat! Nejlepší narozeninový dárek pro maniaka jako jsem já :) Narychlo jsme vyfotili pár obrázků, tohle je pohled z patra/postele, a dozvěděli se pár věcí od současných obyvatel. 

Takže nás kromě jiného čeká další challenge: nesmíme vrtat. No říkáte si asi, takhle malý byt a ještě nemůžou vrtat, tak to se prostě se vším nevejdou, že jo! Stejně si myslím, že tomuhle bytu vysoké kusy nábytku nesvědčí (koukněte na knihovnu na fotce), takže s tím ani nemám problém. 

Je to prostě jako s láskou, jakmile se jednou doopravdy zamilujete, nic není problém a všechno se dá vyřešit. Takže dáte výpověď v práci, sbalíte kufr a letíte na takovej krásnej konec světa si žít svůj sen! 

A co byl ten velký plán "skoro dospělé holky"? Blogovat každý den, 365 dní, celý rok. Zbožňuju psaní, zařizování, Norsko a mého norečka. A protože tohle stěhování a zařizování a budování je pro mě velká věc, chci to mít všechno zdokumentované! Díky psaní každý den můžou být taky příspěvky kratší, protože nemusím hromadit všechny myšlenky a můžu je taky překládat do angličtiny pro norečka, přátele a norskou rodinu :)

Mám v plánu takový jako seriál s tipy pro bydlení v malém prostoru. Ještě nevím název (máte nápad?), ale budou to takové rychlé krátké typ jak to ne přežít, ale užít si (nebo to aspoň přežít s grácií:). Mám v plánu s vámi sdílet plány a nákupy a co jsme vyrobili a předělali a jak pokračujeme v zařizování a jak se nám bydlí a žije.

Jak žít v malém prostoru ve velkém stylu. Příběh jednoho páru a jednoho bytu.

Proč nemůžu spát? Bude mi skoro třicet! Co teď?

OMG! Ležím v posteli schoulená vedle norečka. Nemůžu spát, a tak si přemýšlím, co budeme dělat ve středu na moje narozeniny. A najednou mi to dojde! Nějak se mi z ničeho nic rozsvítila obří žárovka, kterou mě šikanuje už několik let moje mladší sestra (19 let):

"Už je ti skoro třicet."
"Není blbko, je mi teprve 28."
"No dyť, to je skoro 30."

Slyšet to slovo, třicet, tři-cet. No děsí mě to, co vám budu povídat. JENŽE! Teď najednou ve tři ráno mi došlo, že jakmile sfouknu svíčky tentokrát, už to bude fakt! Oficiálně se ráno probudím do prvního dne třicátého roku mého života. Začínáme všichni na nule, takže narozeninami vlastně slavíme, že jsme ten další rok zdárně přežili a můžeme přičíst +1, že jo?

Zní to vážně, sakra. Jakože končí všechna sranda. Nevím, jak vy, jestli to taky prožíváte nebo jsem jen já taková cíťa. Každopádně pro mě je to BIG DEAL. Opravdu. Takový milník, tlustá čára. Najednou můžu používat všechny ty protistárnoucí krémy a číst časopisy "Pro ženy po třicítce", chápete? A rozhodně nenosit trička s nápisy (na to už mě ségra upozorňuje pár let:). Možná jsem si měla ve dvaceti sepsat seznam, abych to nehonila teď poslední rok. Nebo?

Rozhodla jsem se, že to zvládnu! A těším se! Mám 365 dní na to být ready a zároveň si užít, že je mi pořád ještě dvacet-něco. Chystám něco velkého, sama pro sebe, a třeba i pro vás, aby ten "poslední" rok prostě stál za to a mohla jsem si říct, že teda jo, že už mi může být klidně třicet.

Ale budu vás potřebovat!

Vaše skoro třicetiletá dvaceti-něco-letá

DIY: Rychlovka se samolepicí fólií, jdete do toho?

Znáte to, jak vás někdy popadne takový ten kreativní záchvat a najednou potřebujete něco vytvořit? Já tohle obvykle zaženu pečením, ale někdy to prostě nestačí a je třeba vyrobit něco, co vydrží na světě déle než vypití jednoho kafe. Někdy to sice není o moc déle, ale tak to už je přirozený koloběh věcí, že ano. Navíc, většina nápadů nebo návodů vypadá vždycky tak jednoduše! 

Já se vám klidně přiznám, že tak polovinu toho, co vyrobím, nebo, co se chystám vyrobit, v průběhu procesu zničím. Časem se to zlepšuje, ale víte jak to je: "Practise makes perfect". Takže máte vlastně velké štěstí, že spoustu návodů testuji pro vás/za vás a tak vám odpadá spousta chyb a omylů a zničeného materiálu a vyhozených peněz a nadávek a... Takže jestli se vám zdá, že jako co se dá tak dlouze povídat o polepení plechovky samolepicí tapetou, tak čtěte dál! A že toho je!

Jak víte, chystám se polepit velkou krabici s víkem, je to taková truhlička na poklady. Bude perfektní na všechny moje kreativní nesmysly jako papíry, lepítka, izolepy, pohlednice, provázky, korále atd. Zatím toho moc nemám, takže krabice bude akorát. Jenže jsem tak velkou krabici nechtěla hned zničit, takže jsem si řekla, že "projekt" otestuji na něčem menším. A na co si tedy dát pozor?

TIPY PŘI PRÁCI SE SAMOLEPICÍ FÓLIÍ

MUST-HAVE: Interierové doplňky, které jsou teď IN

Najít inspiraci pro bydlení snad nemůže být jednodušší. Stačí vědět, co máte rádi a už jedete. Nacházíte více a více obrázků, proklikáváte se na další weby a blogy, můžete pokračovat hodiny a hodiny. Já občas musím sama sebe zastavit, protože jsou najednou čtyři ráno a já ani nevím, jak se to stalo :) Blogů o bydlení není tolik jako třeba o módě. Ale i tak jich najdete mraky a tak jsem je pro vás prozkoumala a našla takových devět "Danielů Welligtonů" interierového designu. Něco, co prostě musíte mít. Jinak vlastně ani nemůžete bydlet a rozhodně byste svoje bydlení neměli nikam sdílet. NEBO? 

Nemyslete si, já sama bych některé věci ráda doma měla. Myslím si, že každý, kdo se zajímá o design, ať v módě nebo bydlení, by nějakou designovku doma chtěl. Jen spíš přemýšlím nad tím, jestli tohle je prostě všechno? Je tohle vrchol naší inspirace?
Bílé, čisté skandinávské interiéry jsou už několik let in z mnoha důvodů (o tom zase jindy). Jen toho designu je ve světě daleko víc než jen těchle pár krámů :) Co si myslíte vy? Souhlasíte s tím, že tohle je COOL a určitě TO u sebe doma chcete? Nebo už TO máte? A proč? Proč ne něco jiného?

Opravdu mě zajímá každý jediný názor, protože  ačkoliv miluji design, grafiku a písmena v interiéru prostě zbožňuju a chápu, jak je obtížné vytvořit čistý a krásný font, tak ale nechápu koupi plakátu s jedním písmenem za tisíc korun. Prostě ne :) A co vy? A co že byste si to měli koupit, pokud chcete být in?

DIY: 5 minut, Jack Daniel's a tekuté mýdlo. Cože?

English translation bellow:) Na vysoké jsme měli vyučujícího, který nás hned na začátku varoval: "Nemyslete si, že vymyslíte něco originálního, ono už to velmi pravděpodobně napadlo někoho před vámi." Neřekl to proto, aby nás odradil, ale proto, aby nám uvolnil ruce.  Pokud chcete přijít s nějakým skvělým nápadem, nekažte si radost googlením, jestli někdo nebyl rychlejší. Dělejte, co se vám líbí a sdílejte to s ostatními

Já miluju vyrábění. Šperky a takové ty malé věci mi nikdy nešly, ale lepení, stříhání, šití, vrtání a natírání, to jo, to můžu :) Obvykle vyrábím proto, že chci něco, co nemůžu sehnat nebo proto, že na originál nemám. Nepleťte si ale DIY s kopírováním. Nejde o to stáhnout drahý plakát a vytisknout si ho za třicet korun. Jde spíš o to nechat se inspirovat a pak si něco vyrobit po svém. Protože když do něčeho přidáte sebe, nápad třeba nebude až tak světový, výsledek bude ale originální a jedinečný. K nezaplacení!

Když jde o DIY nejsem z nejtrpělivějších. Takže jakmile narazím na něco, co mě zaujme a navíc to můžu snadno vyrobit z dostupných materiálů, tak jdu do toho! Myslím si totiž, že cílem tohohle vyrábění by měla být taky úspora: jak peněz, tak třeba planety. Co myslíte vy? Takže na některá DIY (jako ty boží sklenice se zlatými zvířaty) si prostě musím/musíte počkat, než nasbírám potřebný materiál :D Musím se ale přiznat, že na jeho sbírání aktivně pracuji, v případě zvířecích sklenic jsme posledně kupovali marmeládu podle obalu :)

Ale už dost bylo povídání, tady máte dnešní super jednoduché pětiminutové DIY, které zvládnete u kafíčka (za předpokladu, že jste už předtím v minulosti zvládli vypít lahev alkoholu:).