Jaké to je mít perfektní život?

Dneska jsem měla takový ten den, kdy sem byla se vším nespokojená. Ráno se mi nechtělo z postele. Pak jsem chtěla fotit fotky na blog a nebylo dost světla. Připálila jsem palačinky. Neměla jsem co na sebe. Zapomněla jsem koupit brambory a musela znovu do obchodu, protože v neděli je zavřeno. Nestihla jsem vyluxovat podlahy. Nalakovala jsem si pozdě nehty a tak se mi přilepily v balerínách zevnitř k botám (haha). Byla jsem na předpárty u kolegyně, která měla tak krásný, perfektní a vystajlovaný byt, že se mi chtělo brečet. Šli jsme na velkou pracovní párty a já jediná měla kalhoty a připadala si jak padesátiletá knihovnice. Pff.

Pokud mě čtete od začátku tak jste možná už pochytili, že jsem perfekcionistka. Poslední dobou s tím trošku bojuju. Psala jsem dnes kamarádce, že už občas nevím, co se sebou. Jsem takový ten typ všechno nebo nic. Jakmile nejsou perfektní podmínky, obvykle s ničím nezačnu. Jakmile nemám perfektní fotky nebo téma, obvykle na blog nic nepřibude. A kamarádka, moc chytrá holka, mi říká: tak z toho zkus udělat přednost, prostě běž tomu perfekcionismu naproti.

#OFFLINE: Nemáme televizi. Hrajeme domino nebo Yatzy!

Co jsem se odstěhovala od mamky do svého, nemám televizi. Bude tomu dobrých devět let. Napřed jsem na ni jako student neměla čas ani peníze a pak už jsem ji ani nepotřebovala. Naštěstí s norečkem sdílíme stejný názor, že televize je prostě k ničemu. Jupíí! Když takhle sedíte s přáteli u vína a povídáte si několik hodin, najednou ale začnete mít ten pocit, že by to chtělo trošku nějaké vzrůšo. Televizi zapnout nemůžete a co teď? My začali kupovat všemožné drobné stolní hry! Ha! Adrenalinu hromada, to mi věřte, emocí více než v Ordinaci!


#art: Ten pocit, když si nejste jistí, jestli je banánová slupka na zemi součást instalace nebo odpadek

Když tady byla moje sestrička, zašly jsme si taky párkrát za kulturou. A když jsem psala článek o něčem úplně jiném, našla jsem ve foťáku fotky a tak mi nedá se s vámi nepodělit! Byly jsme na více místech, ale ne všude se dalo fotit. Nejrozporuplnější pocit jsem měla ale z výstavy, na kterou jsem se těšila nejvíc. The Love Story v úžasném moderním Astrup Fearnley Museet. Sběratel poskládal dohromady všemožná umělecká díla, grafiky, instalce a to vše na zmíněné téma. Já vám ale nevím. Jsem otevřená kdejakému umění, ale z téhle expozice jsem byla zmatená. Až tak moc, že když jsme narazili na banánovou slupku ležící na podlaze, nebyly jsme si ani trochu jisté, jestli to prostě nějaký turista zahodil nebo je to součást výstavy. O lásce. Chápete! Navíc jsme měli ukázkové norské letní počasí.



















Samozřejmě chápu, že se může jednat o různé druhy lásky a samotné téma The Love Story vlastně nemusí znamenat vůbec nic. My si akorát se ségrou řekly, že asi nejsme dostatečně "hipstr", abychom mohli před díly postávat a chytře je komentovat. Zasmály jsme se, vyfotily stínovou fotku a krásné odlesky v obřím kaleidoskopu a šly.

Co si o tom myslíte vy?


#SOAP: Všechno mi voní jako levandule a prababička

Když jsem se posledně procházela mým oblíbeným obchodem, ucítila jsem vůni levandulového mýdla. Nějak to ve mně vyvolalo vzpomínky na prababičku. Obří plátky šunky, které nám vždycky servírovala k svačině. Lýková sova, která visela na zdi v předsíni. Kamínky, které my jsme považovali za drahokamy a ono to byly ohlazené kousky barevného skla z moře. Voněly jako krém, protože je babička měla v krabičce po krému. Na zdi měla obraz od Josefa Čapka. A na pohovce velkou plastovou panenku. Nějak mi to ta vůně mýdla všechno připomínala. Takže jsem si jedno mýdlo koupila. Pak další dvě no a pak jsem úplně zešílela. Obyčejná levandulová mýdla mám v šatníku a miluju, prostě miluju tu vůni. Říkejte si, co chcete. Další mýdla jsou do koupelny, protože vypadají prostě krásně.






Vtipná historka pro ty, co došli až sem! Mýdla jsem rozbalila, vyfotila, jenže voněly tak strašně moc, že jsem je musela zase zabalit, než je použiju. Schovala jsem je do takové pevné papírové krabičky. Před časem jsem začala šetřit na norečkovy narozeniny a nechtěla jsem, aby na to přišel. Takže jsem si peníze z dýšek z kavárny schovávala do krabičky s mýdly (co by tam noreček dělal, že jo:). A pak jsem minulý týden platila v obchodech a říkám si, sakra, proč pokaždé, když platím, všechno voní mýdlem! Ha!

Máte rádi mejdlíčka?


Hei! Hello! Ahoj!

Jsem ráda, že jsem zase s vámi tady, moji milí čtenáři! Dokonce jsem dostala požadavek psát víc! No není to skvělé? Nejen, že mě nemáte dost, ale někteří z vás chtějí víc! Co za ten skoro měsíc, co jsem tady nebyla, bylo a co bude? Napřed rychlý návrat do minulosti! Byla mě tady na tři týdny navšívit moje malá sestřička a odešel mi laptop. Jo.

Se sestřičkou to byla sranda, spoustu jsme toho prošly, projezdily, projedly, to hlavně. Tady to máte a Janičky pět minut slávy k tomu! Je toho hodně, takže bez komentáře!
























Přece jen tipná historka! Sestřička chtěla zmrzlinu v kelímku i kornoutek. No. Kornoutek ji po chvíli vypadl z tašky a než se stihla otočit, přiletěl úplně gigantický racek a kornoutek sebral a odnesl :D Sestřička se málem počůrala, ale obě jsme se hodně nasmály. Bohužel nejsem ještě profi paparazzi, takže jsem nestihla tuhle rychlo akci vyfotit :(






A pro ty, kteří to dočetli až sem, malé lákadlo! Příští víkend, tradááá, mám pro vás mimo jiné konečně další home visit! Je to pro mě jedna z nejmilejších blogerek, krásná blondýna s Brna, trošku teď i z Prahy a tak! Však si počkejte!

A díky, že jste ještě neutekli!