Jaké to je mít perfektní život?

Dneska jsem měla takový ten den, kdy sem byla se vším nespokojená. Ráno se mi nechtělo z postele. Pak jsem chtěla fotit fotky na blog a nebylo dost světla. Připálila jsem palačinky. Neměla jsem co na sebe. Zapomněla jsem koupit brambory a musela znovu do obchodu, protože v neděli je zavřeno. Nestihla jsem vyluxovat podlahy. Nalakovala jsem si pozdě nehty a tak se mi přilepily v balerínách zevnitř k botám (haha). Byla jsem na předpárty u kolegyně, která měla tak krásný, perfektní a vystajlovaný byt, že se mi chtělo brečet. Šli jsme na velkou pracovní párty a já jediná měla kalhoty a připadala si jak padesátiletá knihovnice. Pff.

Pokud mě čtete od začátku tak jste možná už pochytili, že jsem perfekcionistka. Poslední dobou s tím trošku bojuju. Psala jsem dnes kamarádce, že už občas nevím, co se sebou. Jsem takový ten typ všechno nebo nic. Jakmile nejsou perfektní podmínky, obvykle s ničím nezačnu. Jakmile nemám perfektní fotky nebo téma, obvykle na blog nic nepřibude. A kamarádka, moc chytrá holka, mi říká: tak z toho zkus udělat přednost, prostě běž tomu perfekcionismu naproti.


Protože kdy nastane ten perfektní okamžik, perfektní situace, poznáme to vůbec? Budeme vědět, že to je to ono, a jak? Jak se říká, je třeba být ve správný čas na správném místě. Ale to přece není všechno. Ještě je potřeba správného člověka, outfit, světlo, počasí, vlasy atd. atd. Vzpomněla jsem si hned na citát, který máme v práci vedle hodin. Nečekej na perfektní chvíli, popadni chvíli a udělej jí perfektní. Tenhle článek je už beztak jedno velké kliše stejně jako ten perfektní život, takže pár citátů to už nezkazí ;)

Jakmile totiž přesvědčím sama sebe, že můj život má od toho perfektního pěkně daleko, fakt to tak je.  Teorie nenaplněného proroctvní funguje. A jak jednou řekl jeden chytrý pán, kterého budu citovat pořád a pořád dokola: Jakmile se rozhodene, že něco dokážete nebo že něco nedokážete, v obou případech budete mít pravdu. Jakmile si řeknete, že je všechno špatně, je to tak. A potom ignorujeme všechna ta znamení a komplimenty a perfektní západ slunce. Protože jsme se prostě rozhodli, že tohle není ono. Co když se ale rozhodneme, že tohle je ono? Že tohle je perfektní scéna perfektního života?

Po cestě na tu zmiňovanou párty jsme se dostali na pláž a najednou vykouklo slunce. A bylo tak oslňující a krásné a hřálo. A všechno bylo tak nádherné a perfektní. A já si najednou uvědomila, jaká jsem kráva a že bych se vážně měla nad sebou zamyslet. Mám nádherný byt, který je můj domov a moje šťastné místo. Mám milujícího přítele a ještě nikdy jsem necítila to, co teď. Mám úžasnou práci, která mě baví, a parádní kolegy. Měla jsem dnes super pohodlný outfit a byla jsem chic a classy a cítila jsem se svá. A ty nehty beztak nikdo neviděl, stejně jako zaprasenou podlahu.


Rozhodla jsem se, že k vám budu upřímnější. Že vám nechám nahlédnout více do svého života. Do našeho domova. Do mých myšlenek. Protože já budu mít perfektní život. Protože jsem se tak rozhodla. A chci, ať ho máte perfektní i vy. I vy perfekcionisti! Pojďme se léčit společně :)

Dobrou :*

P.S.1: Nepiju alkohol :D
P.S.2: Sorry za hrozný fotky, ale můj telefon to líp nezvládne a neměla jsem s sebou foťák.