Vy moji milí, kteří mě poctivě sledujete jste si asi všimli, že jakmile se něco zelená nebo to jakkoliv roste, hned to budí můj zájem. Jak je to navíc něco, co bychom jinak vyhodili, vlastně odpadek, ze kterého může vyrůst kompletně nová rostlinka, no tak to už tím tuplem! Jsem jako malá a fascinovaně ty zelenáče pozoruju :) A tak jsem před dvěma týdny objevila kouzlo jarní cibulky! Možná si někdo z vás řekne, no bóže, taková blbost, tak ti dorostla cibulka. Jasně, můžete ty ořezky vyhodit a koupit novou, zabalenou v igelitu, zpoutanou dvěma gumičkami. A nebo můžete ty ořezky místo do koše hodit do misky s vodou a za dva a tři týdny máte komplet zelenou nať zpět v původní velikosti! A chutná mnohem líp :)
No nebudu to moc dlouho okecávát, ono taky není o čem mluvit :D Prostě sníte to zelené a necháte dole to bílé alespoň tak dva centimetry. No a pěkně je všechny dáte do skleničky z vodou. Co jsem se dočetla a zatím se mi to osvědčilo, neměly by být cibulky moc namočené ve vodě. Já je tedy opravdu natěsno nacpala do malého kelímku a dolévám vodu skoro každý den úplně nadno. Zamezíte tak plesnivění nebo hnití. Po pár dnech kořínky o něco povyrostou, aby mohly cucat vodu, a začne vám růst zelená nať! Jupíí! A tady na fotkách vidíte: pár dní, týden, dva týdny :)
Vsadím se, že minimálně jednou jste na nějaký interiér s bedýnkami narazili. Dají se využít tolika způsoby, že by člověk až nevěřil, jak dokáží být lidé kreativní. A tak jsem se rozhodla tu nejlepší inspiraci sdílet s vámi na blogu. Pokud nevíte, kde takové bedýnky sehnat, mám pro vás dva tipy. Zkuste buď bazary, bleší trhy nebo inzeráty, často na ně narazíte za hubičku. Pokud ne, prodává je ve dvou velikostech i IKEA a jmenují se KNAGGLIG. Já si zatím koupila tři a vyrobila z nich polic v kuchyni. Doma z nich má třeba celou úložnou stěnu i Zuzka z Red Poppy Stories. Tak já už mlčím a vy koukejte!
Protože v neděli máme snad všichni alespoň trošku času navíc, rozhodla jsem se pro neděli schovávat delší články. Jelikož je za týden Valentýn, lásky čas (první máj taky, že jo, ale proč nevyužít oboje?), mám pro vás dnes téma DIY svatby. Ne, že by se mě to zatím nějak týkalo (norečku?), ale třeba moje milá Terezka se brzy vdává a vy třeba taky? A hlavně, DIY je moje srdeční záležitost a pokud něco může být nezapomenutelné a originální, pokud se do toho pustíte aspoň trošku sami, tak je to podle mě svatba. A pokud třeba nejste až tak zruční nebo kreativní, je tu pro vás agentura Pusu na to, která pro vás DIY svatbu připraví.
Nela s Martou vždycky snily mít svoje vlastní papírniství s krásnými sešity a bloky. Všechno ale nakonec dopadlo jinak, když Tomáš Nelu požádal o ruku a holky začaly plánovat její svatbu. Zjistily, že se perfektně spojila Nelina kreativita a Martina vášeň pro organizování všeho a všech, papír tam taky nechyběl a vzniklo Pusu na to. Nechtějí obrovskou agenturu a půjčovnu věcí bez nápadu. Organizují svatby, rozlučky se svobodou nebo narozeniny plné originality a handmade dekorací. A letos je třeba čeká i česko-italská svatba pro 160 hostů.
Pro jaké lidi je podle vás taková kreativní svatba?
Pro ty, které baví být sví a jedineční. Pro ty, kteří vědí, že když budou mít každé oznámení převázané ručně dělaným provázkem, nemusí být jedno jako druhé. Ale především je pro všechny, kteří vědí, že při plánování svatby neexistují žádná omezení.
Podle čeho se rozhodujete pro téma svatby?
Se snoubenci se nejprve musíme seznámit. Vůbec nejlepší je, když zajdeme společně třeba na víno, aby se trochu uvolnili a rozvykládali. Pak to bývá hrozně příjemné a klidně se stane, že třeba první hodinu vůbec nemluvíme o svatbě, ale o nich. Tak se vlastně dozvíme, pro koho svatbu chystáme. Téma svatby si představujeme jako design. Jednotný, stmelující prvek, který se prolne všemi přípravami a celým svatebním dnem. Proto by měl vycházet z toho, co mají snoubenci rádi.
Jak probíhá plánovací proces?
Jakmile se trochu dozvíme, jakým směrem se ubírat, založíme dvojici tajnou nástěnku na Pinterestu (pozn. Určitě mrkněte, najdete tam tunu svatebních nápadů). Ne každý si dokáže představit, o čem mluvíme, proto razíme cestu skrze fotky a obrázky. Hodně nám to usnadňuje výrobu a přípravu svatby. Na nástěnku připichujeme věci, které si myslíme, že by na svatbě neměly chybět. Snoubenci pak lajkují, co se jím líbí nejvíce a my víme, kudy se ubírat.
Kde se nejraději inspirujete?
Hlavně na zahraničních webech, protože tam už jsou svatby zase trochu jinde. Jsou promyšlenější, dekorace jsou dokonalejší a nápaditější. Pak taky v antikvariátech. Moc rády využíváme pro svatby staré věci, které nesou nějaký příběh. Je ale pravda, že právě svatby v boho nebo vintage stylu jsou teď v módě, uvidíme za pár let, kam se bude trend ubírat.
Je vidět změna plánování svateb i v Česku?
Samozřejmě. I svatby u nás se mění. Lidé je nechtějí mít uniformní. Dneska nevadí, když máte na obřadě každou židli jinou, když vám stůl zdobí mech místo nažehlených ubrusů, nebo nemáte daný zasedací pořádek. Spíš naopak. Ta změna se nám líbí. Svatby jsou díky ní mnohem více o těch dvou lidech, než to bylo kdysi. Všechno je pak uvolněnější a příjemnější.
Bez čeho se žádná DIY svatba neobejde?
Bez nápadu. Ten proces mám moc ráda. Sedíte se snoubenci, bavíte se s nimi a v hlavě se vám narodí nápad. A vnitřně víte, že to dává smysl a že to bude dokonalé. Jakmile máte nápad, už jen doplňujete drobné detaily a pilujete výsledek. V tom je asi ten zásadní rozdíl. Nemáte šablony, vzorníky, které bychom vám na schůzce nabídly. Vždycky je to o té konkrétní svatbě a lidech.
Kde všechny ty dekorace vyrábíte?
Hlavně doma. Svatební oznámení a tiskoviny nejprve navrhneme v počítači, řešíme je společně na dálku, protože každá žijeme v jiném městě, pak vyrobíme prototyp, kteřá ukážeme snoubencům, a teprve potom výrobu zadáváme tiskárně. Kompletování je pak zase v našich rukou. S dalšími dekoracemi je to podobné. Vyráběly jsme třeba ručně zasedací pořádek ze starých map, etikety na víno, girlandy, závěsnou stěnu ze srdíček vystříhaných z knih.
Jak vypadá jakovy kreativní den/večer/víkend?
Uvaříme si kotel čaje, otevřeme láhev vína a vážeme, dírkujeme, stříháme, vypisujeme ručně obálky. Tak je to v podstatě se vším, co děláme. Už ani nedokážu spočítat, kolik jsme vyrobily pom-pomů! Pořád si říkám, že je nebudeme po každé svatbě vyhazovat, ale nejde to. Aby byly hezké, je nutné je udělat pokaždé znovu. Finální příprvy děláme obvykle večer před svatbou. Takže chodíme opravdu pozdě spát a opravdu brzy vstáváme.
Sledujete nějaké trendy, něco, co chce na svatbě každý?
V posldení době jsou to candy nebo sweet bary. Ustupuje se od obřích dortů, raději se objednávají menší, které sweetbar plný makronek a cheescaků doplní. A zatím se také stále drží krajka a juta, populární materiál, ze kterých tvoříme dekorace a zdobíme jimi židle a stoly. Naopak jsou na ústupu papírové kníry a rty, kterými se plnily fotokouty. Víte proč? Měl to každý. A svatba přece musí být originální.
Roste oblíbenost svateb venku?
Určitě. Hlavně obřady se přesouvají z úřadů a radnic do přírody nebo někam do zahrad hotelů a penzionů, což je skvělé. Jediný problém je déšť, který prostě nejde předpovědět. Naštěstí existují párty stany, kterými můžete zastřešit obřad i svatební oběd nebo raut. Když chcete, všechno se dá vymyslet a zařídit.
A jak vypadala svatba Nely a Toma se můžete podívat i na parádním videu:
Určitě koukněte na webovky Pusunato.cz pro více inspirace a jestli se brzy vdáváte, nebuďte srabi!
P.P.S Jojo, zase reklama hele, nedám si pokoj :D Buď je to IKEA, nebo diář Doller, pořád něco. Jenže, tohle je můj blog a já chci s vámi sdílet všechno, mi přijde k něčemu dobré, užitečné nebo krásne. Takže tak.
Asi jste si všimli, že poslední týdny se tady objevilo méně článků než obvykle. Hodně jsem přemýšlela o tom, co vám chci vlastně předat a o čem můj blog je. Nechci vám tady psát dlouhé srdceryvné romány o tom, co chci a nechci dělat. Věřím, že vy sami to poznáte v nových článcích a videích, které pro vás mám připravené! A první z nich je návod, jak si vypěstovat vlastní avokádo! Není vám líto, kolik zbytků vyhodíte? Často ale nevíme, co s nimi. Z takové avokádové pecky ale můžete vypěstovat parádní rostlinu a třeba jednoho dne i samotné avokádo! Já začala včera, připojíte se? Natočila jsem pro vás návod, jak na to!
Natočila jsem pro vás krátké video s instrukcemi, protože jak jsem to s videem jednou zkusila, zjistila jsem, že se spousta věcí mnohem snadněji vysvětluje na videu :D A tím, že většina mých článků je vysvětlovacích, protože vás chci něco naučit nebo vám něco předat, často jsou nakonec tak dlouhé, že se mi to samotné nechce číst podruhé. Pětiminutové video, které můžu sledovat u mytí nádobí, ale zase taková hrůza není! Takže tady to je, bavte se :)
Kdo z vás to se mnou zkusí? Nenechejte mě v tom samotnou! Moje semínko bude mít zítra dva dny nového života a i kdyby se mi to nepodařilo (ale já věřím, že jo), zkusila jsem to! Zkusila jsem využít něco, co už jsem měla, něco, co už mi vlastně posloužilo, a snažila se z toho vytvořit něco nového! A to za ten pokus stojí :)
Tak konečně je to tady :D Můj vánoční výtvor pro Marianne Bydlení, na který jsem náležitě hrdá! Snažila jsem se vyrobit něco, co jsem ještě nikde neviděla a co bude nějak spojené s mým milovaným Norskem. Vzniklo tak tohle světýlko s norským nápisem Veselé Vánoce. Světlo je tady totiž dekorace interiéru číslo jedna. A jelikož jsme předvčírem oslavili Svatou Lucii a teď jsme zrovna v období nejtemnějších dnů v roce, řekla jsem si, že trošku více světla je potřeba. A tak s vámi sdílím moje veledílo, které jsem vyrobila speciálně pro prosincové Marianne bydlení! Tohle DIY je jako vždycky fakt jednoduché, můžete si ho přetvořit komplet podle sebe a vymyslela jsem pro vás i levnější alternativu. A navíc tentokrát s fotopostupem, takže je to delší než kdejaká vánoční pohádka! Takže uvařte čaj, popadněte perníček a pusťte se do čtení :)
Musím se vám přiznat. Letos jsem se rozhodla splnit norečkovi jeho přání a vyrobit jeho vysněný adventní kalendář. Možná vysněný adventní kalendář pro skoro každého chlapa. Pivní. Běhám tedy po Osle a sháním čtyřiadvacet druhů vánočního piva. Proč vám to vlastně říkám? Můj letošní kalendář totiž nebude nic krásného ani osvětového, pravděpodobně piva zabalím do hnědého balícího papíru, označím čísly a bude. Proto jsem se spojila s šikovnou Evou z blogu Gather Moments a přináším vám její super jednoduchý adventní kalendář. Byla navíc tak úžasná a skvělá, že pro vás vytvořila i šablonu, takže pokud jste v pytli, protože jste na kalendář pro děti nebo partnera totálně zapomněli, stačí stáhnout, vytisknout, poskládat a naplnit. Za večer máte hotovo!
Vím, vím, vím! Slibuju a neplním! Měli jsme se bavit celý listopad o kuchyních a kde nic, tu nic! Měla jsem k tomu spoustu důvodů a slibuju, že na kuchyně se brzy dostane! But first first! Mám pro vás totiž už delší dobu tenhle super jednoduchý recept, který splňuje všechny podmínky perfektního DIY: rychlé, levné, blbuvzdorné! A navíc jsou vizuálně krásné a velmi fotogenické! Chtěli byste občas vidět u mně na blogu nějaká další DIY k snědku? Dejte mi vědět!
Jak jsem nakousla minule, hodně teď přemýšlím nad tím, co je tady na blogu jako moje to poslání. Nebo vůbec, co je moje poslání. Každý by měl nějaké mít. A nemusíte hned spasit svět nebo vyřešit hladomor. Něčí poslání je být ta nejlepší maminka od dětí, jiného zase třeba zachraňovat lidská srdce. U mě to zatím vypadá, že mým posláním je ostatní inspirovat. Inspirovat vás k tomu, žít ten svůj život alespoň trošku líp. Nebo to alespoň zkusit. Protože to za vás nikdo jiný neudělá moji milí. A čekat na to, že spadne kometa, se prostě nevyplatí. DO IT YOURSELF, tak se ta magická formule ke štěstí jmenuje. No a tak jsem si řekla, že je potřeba tuhle kategorii rozšířit a pořádně se na ni zaměřit. Ať jsme všichni šťastnější, že jo!
Chtěla jsem to celé uvést nějak hrozně inteligentně, ale nakonec by to asi znělo jako jedno velké klišé. Faktem ale je, že jsem na sebe tak pyšná, až se za to trošku stydím. Před skoro dvěma měsíci mě oslovila šéfredaktorka Marianne bydlení. Zadání: vánoční dekorace do obývacího pokoje. Něco jsem vymyslela, pak to předělala, pak ještě jednou, pak nafotila zhruba milion fotek (taky proto jsem poslední měsíc tolik nepsala) a čekala, jestli se bude výsledek líbit nebo ne. A líbil! A myslím, že se bude líbit i vám. Ale na vánoční DIY s fotopostupem si musíte ještě chvíli počkat, tak tady jen malinkatá ochutnávka. A kdo je nedočkavý, ode dneška si můžete časopis koupit!
Vím, že pro mnohé z vás by to třeba nic neznamenalo, ale pro mě je to takový malý splněný zapomenutý sen. Když jsem studovala žurnalistiku asi před sto lety a pracovala v Brněnském deníku, pořád mi vrtalo hlavou, že mi tam chybí to kreativní. A Marianne bydlení byl takový sen, který tehdy vypadal naprosto nedosažitelný. A vidíte, sto let později, jsem se do něj dostala. Úplně z jiné strany a jiného důvodu, ale sen se splnil.
UKONČENO :) Moje zatím největší a nejdéle trvající DIY. Můj vysněný ušák. Myslím, že jsem vám o něm snad ještě ani nepovídala, a to se musí napravit! Křeslo jsem sehnala na inzerát asi týden po tom, co jsme se přestěhovali do Osla. Slečna si vymyslela DIY projekt a neměla na to nervy. Dávala tedy za odvoz načaté křeslo i s pěti metry látky a zlatým sprejem. Za další dvě stovky jsem dostala sešívačku a podnožku. Tak neberte to! A tak křeslo dostalo nový domov a já novou výzvu sama pro sebe: křeslo dokončit.
Když to vyfotím z dobrého úhlu, už vypadá ušáček skoro nadějně :)
Dnes jsem přemýšlela co udělat s košíkem, který jsme koupili loni na dřevo, ale moc se na něj nehodí. Jednak je na to moc křehký a taky všude opadávají kousíčky dřeva a jeden by se uzametal. No, abych to zkrátila, napadlo mě ten krásný košík použít jako odkládací stoleček. Na kafíčko nebo na rostlinky nebo třeba na svíčky. Mám v plánu košík buď napůl natřít nebo koupit tácek nebo možná zrcadlo, který dám nahoru, aby z něj vznikl opravdový stolek! A norečka ještě napadlo nacpat do košíku světelný řetěz a vytvořit z něj lampu. Tak možná to bude nakonec oboje :)
Dneska mi došlo, že jsem dlouho nic nevyrobila a že je to teda pěkná ostuda! Ne, že by tohle byla kdovíjaká revoluce, ale tak na rozjezd dobrý :) A už mám lepší plány, tak snad bude zase brzy trošku slunečno, abych to s vámi mohla sdílet a třeba někoho inspirovat. To je totiž důvod, proč to vlastně všechno dělám!
Jak možná víte z Instagramu, nedávno jsem si pořídila kaktusí miminka. No jo, jsem ovce, a stejně jako všichni ostatní teď miluju kaktusy. Co se dá dělat. Ale zpátky k věci. Jeden z nich po týdnu odešel do kaktusového nebe. Ano, vidíte správně, můžete klidně zabít kaktus. Ale pro takové zoufalce jako já je tady naděje! Našla jsem totiž pár super kaktusových vystřihovánek. Vytiskněte pár stránek na "čtvrtku" (prostě na tvrdý papír) nebo se jen inspirujte a namalujte si svoje.
Tyhle kaktusky se mi líbí asi nejvíc, protože jsou takové jednoduché a můžete je klidně nechat černobílé nebo jak chcete, protože šablona, ze které vychází, je jsou jen černé obrysy na bílém pozadí. Na blogu můžete najít taky hodně barevnou veselou variantu. A vystřihovánku stáhnete přímo tady.
Moc se mi líbí tyhle kaktusy zapíchnuté v plechovkách do kamínků, dokonce s malými origami kvítky nebo jak to nazvat. Našla jsem je tady a šablonu stáhnete už v barevném provedení tady. Vidím to na párty v mexickém stylu. Budou se servírovat tacos a nachos se sýrovým dipem a všude budou papírové kaktusy v plechovkách! Tak!
Nejjednodušší vystřihovánka a zároveň celá kaktusová zahrádka na váš pracovní stůl nebo třeba okno v dětské pokoji. Lovely! Zdroj celého nápadu je tady a pohlednici/vystřihovánku stáhnete přímo tady.
No a to je pro dnešek všechno, jen taková rychlovka! Připravuju totiž už další článek o minimalismu a nemůžu se dočkat, co vy zase na to :)
Tuhle koláž jsem viděla někde v obchodě jako "print" a říkala jsem si, že si ji zkusím doma vyrobit. Trošku mimo mísu, v květnu, protože to dost připomíná sněhovou vločku, nemyslíte? Ale tak můžeme třeba předstírat, že je to kytička, ne? Přece nebudeme čekat půl roku, až bude čas na vločky! Není to nic složitého a navíc můžete použít skoro jen to, co máte doma, takže vás to nic nestojí.
Já povytahovala různé časopisy a katalogy, co jsem měla doma a z hezkých pozadí a stránek jsem vystříhala jednotlivé dílky. Dává to navíc koláži hezkou hloubku, protože dílky nejsou ploché, jednotlité barvy, ale mají krásnou 3D strukturu. Já dokonce i jako hlavní pozadí použila zadní stranu katalogu o bydlení, protože jsem neměla velký papír :D Potřebujete tedy jen lepidlo, katalogy nebo různé barevné časopisy, pohlednice, obaly, cokoliv hezkého papírového, nůžky a tužku. Jediný zádrhel celého DIY je zkonstruovat tenhle tvar, ani nevím, jak se jmenuje, jsou to dva na sobě ležící rovnostranné trojúhelníky, velikost záleží na vás. Můžete je spojit dohromady jako já nebo stříhat klidně každý trojúhelník zvlášť a mít tak koláž ještě trochu jinačí.
Onehdá jsem vás v článku nabádala, abyste si začali schovávat papírové poklady, protože z nich jednoho dne vytvoříme super koláž, která vám bude dělat na zdi nebo nástěnce radost. A protože uběhly dva týdny a třeba už máte výstřižků a kartiček plnou krabici, je třeba přejít ke kroku dvě. A to doplnit naši sbírku o něco většího.
Statement walls podle mě vypadají nejlíp, když jsou složené z různé velkých formátů, které dohromady vytváří zdánlivě choatickou, ale nakonec ucelenou koláž. Pokud nemáte vůbec zkušenosti a navíc máte pocit, že třeba ani nejste tolik umělečtí nebo kreativní, nejlepší je si vybrat jeden nebo dva větší plakáty či obrázky a ty jen doplnit pár maličkostmi okolo. Jenže koupit takový plakát může být finančně docela nákladná záležitost. Na spoustě stránek si je však můžete stáhnout zdarma. Stačí jen vytisknout a na to máme všichni, ne?
V našem bytě a hlavně mimo něj se toho teď děje hodně. Asi jste si všimli, že já tady o sobě a životě mimo naše "nábytky a doplňky" moc nemluvím. No ale jelikož to teď všechno tak nějak souvisí, něco vám přece jen poodhalím! A pak taky pochopíte, proč, i když psaní a vyrábění a předělávaní a upatlané ruce miluju, potřebuji teď na sebe na chvíli pořádný bič a řád. Jinak to křeslo snad nikdy nedokončím a to by byla škoda, že jo?
Jak víte, před měsícem a půl jsme se přestěhovali z malého městečka do Osla. I když jsem začala práci hledat ještě dávno předtím a ačkoliv mám spoustu zkušeností ve svém životopise, bylo mi to prd platné. Nemluvím norsky, takže se automaticky řadím až za všechny ostatní v řadě, co norsky mluví. Řadila! Našla jsem si víkendovou práci v roztomilé kavárně a smůla se alespoň trošku prolomila. A v pondělí jsem dostala další telefonát a dostala práci snů. Ještě to není oficiálně podepsané, tak si to ještě nechám chvíli pro sebe, nesmíte se na mě zlobit. Je to jako s těhotenstvím, dokud to není stopro jisté, tak se to nikomu neříká :)
Dnešní DIY bude spíš taková výzva nebo příprava na něco většího, řekněme? Protože jestli něco nemám ráda, tak jsou to zdlouhavé postupy, návody nebo prostě super nápad, na který doma stejně nemám materiál, takže musím čekat dny nebo týdny, abych všechno nashromáždila. Plán je vyrobit motivační nástěnku, koláž nebo takzvanou "statement wall". A protože to může zabrat docela času a budeme potřebovat dost materiálu, aby to stálo za to, půjdeme pěkně krok po kroku. Můžeme?
Motivační nástěnka, koláž nebo statement wall může obsahovat cokoliv, co máte rádi. Já si pamatuji, že už jako malá, mladá, no, mladší, jsem si dělala různé koláže na takové té klasické korkové nástěnce z plakátů z bravíčka, výstřižků z časopisů, nálepek, lístků do kina, diplomů ze závodů a tak. Nad tím jsem měla pověšený provázek odezdi ke zdi a na ten jsem kolíčky vešela věci, co na nástěnku nevešly, jako medaile a podobné ptákoviny. Taky jste to tak měli?
Velikonoce jsou pro mě hlavně oslavou jara a takovým nějakým oficiálním začátkem všeho toho pěstování a zelenění se. Proto mě nadchlo tohle jednoduché DIY, které si každý může upravit trošku po svém a během pěti minut máte super svěží jarní dekoraci, která navíc voní jako les a nestojí vůbec nic! Takže žádné výmluvy, že nemáte peníze nebo čas, jasný?
Impulzem pro tuhle velikonoční koláž nebo jak to nazvat, bylo jaro a Tina je doma:) Neznáte ji ještě? Kromě kuchařky a pekařky je to královna koláží ze všech možných kuchyňských předmětů, kytiček a momentálně skořápek a mechu. Sleduji ji hlavně na Instagramu a tady je fotka, která mě úplně nadchla a donutila k tomuhle všemu (například vyběhnout na dvorek v papučích a lžící tam dlabat mech z dlažby ;).
Onehdá mi došlo, že jsou vlastně brzy Velikonoce. Já jsem je odjakživa nesnášela, protože mi to přišlo prostě hrozně hrozně nefér vůči nám holkám. A stárneme stejně, že jo, i když jsme dostali naplácáno, abychom neuschly! Takže je to celé velký podvod! Jediná část, která mě bavila, bylo samozřejmě velikonoční dekorování.
Hrozně ráda jsem si vždy zasadila s příchodem jara na vatu řeřichu, znáte to? Doufám, že seženu semínka i tady! Normálně dáte na nějaký plochý tácek nebo do květináče (tam to musíte ale hodně vycpat, skoro úplně po okraj) vatu, navlhčíte a nasypete semínka. První den můžete přikrýt celé dílo igelitovým sáčkem a vytvořit takový skleník, ale ono to vyroste tak jako tak, jen musíte udržovat vlhkost. A za pár dní máte na okně krásný jarní trávníček, který navíc skvěle chutná na míchaných vejcích :)
Když jsme u vajec! Vzpomněla jsem si, že moje rodinka měla loni kreativní záchvat a musela jsem se s vámi podělit o výsledek. Jsem na ně totiž moc pyšná! Den před Velikonoci se rozhodli, že teda slavit budou a udělají si takový rodinný domácí workshop. Nakoupili bílá vejce, vyštrachali fixy a jak to dopadlo? Podle mě báječně, mě tahle vejce hrozně baví, můžete se vyřádit vlastně jakkoliv, napsat cokoliv vás napadne nebo i vejce nazdobit nějakými obrázky nebo pruhy nebo třeba jen puntíky.
Třeba si takhle můžete "nazdobit" vejce i k běžné snídani. Nepotěšilo by vás mít na talíři nebo ve stojánku místo obyč vajíčka jedno z milým vzkazem nebo jen přáním "Dobré ráno"?
Vzhledem k tomu, že mamka se ségrou byly v převaze, zdobil i muž. A jak to hezky zvládl!
Takže tohle je momentálně můj velikonoční favorit! Na druhém místě jsou vajíčka cibulová, protože mi to přišlo vždycky jako hrozné kouzlo, že blbá obyčejná cibule umí i takovou nádheru! A na třetím místě je volské oko! Jednoznačně :)
%202.JPG)
