Občas mám takové chvilky, že bych si s vámi chtěla hrozně povídat. Není to proto, že bych se chtěla veřejně vybrečet, protože se mi něco nedaří. Ani proto, že bych se chtěla chlubit, jak se mi něco daří. Ale jen proto, že mám nutkavou potřebu s vámi sdílet nápady nebo myšlenky, které vám podle mně můžou zlepšit život. Nebo třeba jen ten dnešní den. Ale i tak to má pro mě cenu.
Dnes jsem například viděla skvělý dokument, který mě přivedl na všechny tyhle myšlenky. Film se jmenuje Tiny: A story about living small a je o lidech, kteří se rozhodli si z různých důvodů postavit malinkaté domečky. Rozhodně většinou menší než náš byt. Ale v mnohém velmi podobné. Když se s někým bavím o tom, že máme takhle malý byt nebo že máme jen jednu místnost na všechno, mnohé to vyděsí a nastanou již obligátní otázky. A už skoro nacvičené odpovědi. Dnes poprvé jsem se ale na věci podívala jinýma očima, z jiného úhlu. A konečně jsme našla ty správné odpovědi na dvě základní otázky. A tady jsou!
Jaké věci? Že nemáme obrovské skříně odezdi ke zdi a všude regály? No nemáme. Co bychom do nich dávali. Máme úložný prostor přesně na to, co potřebujeme, a malou rezervu, když něco přibyde. To, že máte malý byt neznamená, že ho musíte mít zastavěný ode zdi ke zdi policemi. Znamená to spíš, že v něm máte věci, které chcete nebo potřebujete. Prioritizujete. Nekupujete blbosti, co nepoužíváte, nehromadíte nesmysly. Jestli se kouknete na ten film, budete překvapení, že i lidé na patnácti metrech čtverečních mají dekorace. Představte si!
Nemáme momentálně skoro žádné knihy, tak nemáme knihovnu. Nemáme televizi, nekoukali bychom na ni. My máme obří zrcadlo. A staré křeslo. Dokumenty a smlouvy pravidelně třídíme a vystačí nám tak na ně jedna krabice jako od bot. V předsíni v botníku máme jen boty, které momentálně nosíme. Sezónní boty jsou na dně skříně a čekají na svou sezónu. Každý máme svou šatní skříň a komodu na oblečení, protože základem každého máleho prostoru je perfektní organizace. Ale zase, více prostoru, více bordela, takže to zkuste klidně trošku zorganizovat i u vás doma. Když má všechno své místo, mnohem kratší je i úklid. Nesnáším uklízení. Ale dokážu uklidit celý byt během pár minut (článek, jak na to, zase jindy).
.png)
Základní a zásadní otázka bydlení v malém prostoru. Ano, i my se občas pohádáme. Často je to proto, že si prostě neporozumíme a pak jsme oba moc tvrdohlaví. A co pak děláme? Nebudete tomu věřit, ale řešení je vlastně hrozně jednoduché. Víte, jak máme uprostřed pokoje ty dvě malinké sedačky? Tak když se pohádáme, tak si tam naproti sobě sedneme, a mluvíme spolu. Mluvíme tak dlouho, dokud si neporozumíme. Pak si obvykle sedneme vedle sebe a jsme moc šťastní, že nemáme více místa. A že musíme být spolu.
Je to možná těžko uvěřit, dokud si to nevyzkoušíte, ale malé prostory, byty a domy, zlepšují mezilidské vztahy a řeší problémy. Naučíte se respektovat toho druhého, naučíte se chápat jeho potřeby. Naučíte se lépe komunikovat. A hlavně řešit problémy a nedorozumění. Hned. Ne zítra, ne později, hned.
Protože v takhle malém bytě na nějaké dusno, špinavé nádobí nebo rozházané ponožky prostě není místo.
P.S. Rozhodla jsem se založit tuhle rubriku (máte nápad, jak by se mohla jmenovat?), kde si budeme jednou za čas povídat. Pořád trvám na tom, že můj blog bude zaměřený na náš domov, o životě doma, o lepším životě doma. U nás nebo u vás. Ale tohle budou spíše než konkrétní rady, inspirace nebo jednoduché DIY takové myšlenky, věci na zamyšlení, něco možná trošku složitějšího. Jakmile vymyslím #, budou jím články vždy v titulku označené, a tak pokud vás tohle nezajímá, tak to směle můžete přeskočit :)
%202.JPG)
Barb,
OdpovědětVymazat#1 - Naprosto souhlasím, i mně se tak hrozně ulevilo, když jsem se při stěhování do Kanady zbavila 75% svého "majetku", který jsem ani netušila, že mám, dokud jsem ho nepotřebovala zlikvidovat.
#2 - to je ta nejkrásnější odpověď!! Čekala jsem, že nějaká taková přijde!! :) A je to hrozně divná otázka, my sice ložnici máme, ale když se pohádáme, tak se do ní stejně nejdeme jeden zavřít :D
Těším se na další příspěvky do této rubriky :)
Luu, tak to mám radost! Já do Norska odjela jen s kufrem s oblečením, třemi knížkami a pár osobními blbinami. A vlastně si s tím vystačím doteď. Na jediné hromadění, na které se moc těším je, až si letos začneme kupovat naše vlastní vánoční ozdoby, založíme naši rodinnou tradici :)
Vymazat:D Parádní článek, mluví mi z duše. Bydlíme s přítelem také v jednom pokoji, on má skutečně jen pár věcí, ale já se s myšlenkou, že míň věcí=míň starostí teprv srovnávám, ale myslím, že jsem na dobré cestě :)
OdpovědětVymazatEli, každý začátek je těžký, zejména v době, kdy nám všude vtloukají do hlavy, že mít víc znamená lepší život. No neznamená, že :) A hlavně! Míň věcí = míň uklízení. A s tím se mně osobně srovnává moc lehko :)
VymazatTenhle příspěvek mě pohladil na duši, fakt že jo!
OdpovědětVymazatJinak k prvnímu bodu. Já si čím dál tím víc začínám uvědomovat, že je to hrozně moc pravda a tak při hrozícím se stěhování přemýšlím, co budu dělat s různýma věcma. A že vlastně několik let leží na jednom místě a neštěkne po nich pes. Poletí do koše, ale stejně když jede můj muž do ciziny na hory, poručím si sněžítko! Taková blbost, ale jo. No a pak jsem si uvědomila, že si je jako pak dám před televizi, nebo na poličku, na noční stolek, do krabice? Proboha, jasně že ne! Tak je možná i fajn, si různá přání a nutkání k nákupům zbytečností předem rozmyslet :D. Na druhou stranu, stále nejsem ochotna zbavit se knih. Knihovna je komponenta, která v mém dalším domově určitě najde místo a nebude (bohužel) malá, ale každý máme nějakou tu slabost.
<3 Tak to mám radost!
VymazatCo se týče knih, tam to chápu a i já si zase začnu pomalu knihovničku zakládat. V Česku mám ještě poustu knih, ale upřímně taky jsem jich spoust prodala. Některé knihy podruhé číst prostě nebudu :) Ale potom mám několik desítek knih, ke kterým mám vztah. A dvě nejmilejší se mnou cestovaly do Norska!
Podle mě v pořádku mít doma cokoliv, co nám dělá radost a k čemu máme vztah. A každej má něco. My máme třeba docela hodně svíček a malých svícnů a určitě chceme další. Jasně, nepotřebujeme je, ale vytváří krásnou atmosféru ;)
K bodu 1 - Málo miesta ťa aspoň trošku "prinúti" prioritizovať, presne ako píšeš. Načo je komu milión vecí? Dôležité veci mám so sebou v byte v Prahe, tie menej dôležité zas u rodičov doma. Stále mám potrebu niečo kupovať lebo vždy mi niečo chýba, ale zároveň vždy myslím, že čo s tým, až sa budem znova sťahovať?
OdpovědětVymazatK bodu 2 - My sme predtým bývali nejaký čas v maličkom bytíku, kde sme spolu jedli, spali a ešte aj obaja pracovali a to pracujeme z domu! Dá sa to, i keď obaja máme radi kľud a sme radi osamote. Tak každé 2-4 týždne až ideme domov k rodičom máme od seba na taký týždeň pauzu :) Teraz už našťastie máme viac priestoru - ja pracujem v spálni, on v obývačko-kuchyni.
Ten dokument Tiny si rada pozriem, ďakujem za tip! Malilinké izby a domčeky pre mňa vždy mali nejaké to kúzlo.
Dokument je super, určitě doporučuju. Je to krásné a inpirativní! A odloučení chápu, taky to prospěje. Noreček občas vyrazí na tah s kamarády, tak mám třeba celý večer a noc o samotě a to mi bohatě stačí ;)
VymazatMít málo věcí a nebýt na nich závislá, to je skvělý přístup. Taky si myslím, že přemíra věcí spíš škodí... Osobně se mi strašně líbí minimalismus, zrovna teď jsem aktuálně ve fázi implementace do mého života. Začínám drobnostmi, třeba vyhozením počmáraných papírů a starých novin, které tak ráda skladuju, ale nemám k tomu žádný důvod a ani si ty papíry nebo noviny zpětně neprohlížím... No a taky do cestování. Ono je rozdíl jet někam jen s batůžkem a přesto mít vše potřebné nebo haldu zbytečností, které člověk akorát vláčí a strašně ho štvou a občas můžou i odradit od cest...
OdpovědětVymazatA co se týká bodu dvě, já to právě viděla vždycky naopak. Tvůj pohled na věc mě opravdu dostal. Malý byt jsem vždycky totiž viděla jako naprosté negativum. Že v něm musí lidi zákonitě dostat ponorku a nemají kam utéct a je to totální hrůza.
Zuzana (Polární vlk)
Cestovatelskému minimalismu jsem se naučila před dvěma lety v létě. Byli jsme na road tripu přes Francii do Španělska na 14 dní s partou přátel. Druhý nebo třetí den jsme zastavili v Marseille a byli nakoupit jídlo a projít se na pláži. Mezitím vykradli náš tranzit z ukradli mi komplet kufr narvaný věcmi na 14 dní a tašku s jídlem a starým notebookem. Zbylo mi to, co jsem měla s sebou. Jedny plavky, kecky, kraťasty, tričko, peněženka a telefon. Neoprén, spacák a polštářek. Koupila jsem si ponožky, kalhotky, jedno tílko, kamarádka mi půjčila kalhoty a mikinu. A s tím jsem zvládla 14 dní. Kdybych nebyla blbá a netáhla tolik věcí, nemusela jsem o ně přijít :D A navíc už teď vím, že jsem je ani nepotřebovala.
VymazatJe to u vás překrásné, moc se mi líbí nápad se sedačkovým hnízdem. :)
OdpovědětVymazatDíky moc! :)
VymazatZ toho důvodu jsme si doma udělali těch místností víc. Prostě jsme postavili rodinný dům, kde budu moct prásknout dveřma. Ono je to prostě občas potřeba, ať se na mě nikdo nezlobí. Teď nás sice trochu trápí hypotéka refinancování, ale zvládli jsme už horší věci. Je pravda, že ta stavba rodinného domu nás se ženou fakt dost stmelila. :)
OdpovědětVymazatNevím, no. Ono když se pohádáme, tak to chce sice klid, ale na druhou stranu toho klidu dosáhnu třeba tím, že prostě jdu na chvíli ven. Ale ono je důležité se hlavně nehádat, i když všichni víme, že to nejde zcela vždycky a stoprocentně. :) I když je pravda, že většinou pak moje dámská peněženka na zip musí vypláznout pár korun třeba za nějaké dobré kafíčko. :)
OdpovědětVymazat