Je v pořádku chtít židli za 45 tisíc?

Zamilovala jsem se do židle. Je to spíš takové křesílko. Ale rozhodně to není křeslo. Stojí 45 tisíc. Je krásné, to křesílko. Smaragdový samet (ale vy si můžete vybrat jinou barvu), zlaté nožičky a dokonalý tvar bez jediného nedostatku. Perfekcionismus na druhou. Sedělo by nám sem parádně a věřím, že by se na něm i parádně sedělo. Je od dánské značky GUBI a jmenuje se Beetle lounge, takže designový brouček. Říkala jsem si, že si na něj našetřím a třeba za rok si ho koupím. Budu na něm sedět u okna a koukat ven, tak jak to ráda dělám. A budu ho mít do smrti. Bude se se mnou stěhovat všude a zažívat všechny psy a děti, které si kdy s norečkem pořídíme. Dokáže něco ospravedlnit nákup pětačtyřiceti tisícové židle? Jsem normální?

Můj nový oblíbený kartáček. Může být i váš! (giveaway)

Já budu tvrdit do nekonečna, že život a o maličkostech, o těch nepatrných okamžicích a nevýznamných detailech, které si ale třeba pamatujete napořád nebo vám zlepší den. Takže vám představuji ten nejkrásnější kartáček na zuby, který jsem kdy viděla a díky kterému mám lepší rána, i ta pondělní! A to jako fakt :) Můžete si vybrat, jestli chcete celý bambusový nebo s barevným rozlišovačem nebo dětskou variantu, abyste mohli ráno zkrášlit celé rodině. A protože jsou to kartáčky Tandborstogram ze Švédska, rozhodla jsem se udělat radost i jednomu z vás a dva kartáčky pro vás ještě objednám a pošlu!  Což udělá obrovskou radost i mě. Sobec no :D

#INSTALIFE: Nejlepší momenty června byly ty v Kodani

Červenec je tady a já si ještě čerstvě pamatuji, jak jsem psala to samé o červnu. Každopádně k věci. Červen byl více méně měsíc o ničem, upřímně. Bohužel jsem byla nemocná většinu z něj, takže žádné chození po blešácích nebo nákupech, žádné zajímavé akce. Až na náš výlet do Kodaně. Noreček byl vyslán na čtyři dny na pracovní misi a chytrá Ananasová si řekla: ha! A nastěhovala se k němu do hotelu :) Na utrácení pořád ještě nebylo, ale to mě vůbec nevadilo. Zatímco byl Noreček v práci, chodila jsem po sekáčích, hipster částech, designových obchodech nebo se jen tak procházela ulicemi a obdivovala červené cihlové domy. No a po práci jsme se s Norečkem potkali a podnikali věci, které bavily i jeho. Chystám o Kodani samostatné články, konečně je mi líp a jdu zase na to moji milí! Takže tady máte jen ochutnávku a mé instagramové fotky z výletu! Byli jste někdy v Kodani vy?

Moje červencová výzva: neřeš to!

Už to tak začíná vypadat, že tahle rubrika by se mohla jmenovat depresivní neděle :D Ale je to spíš tím, že mám více času přemýšlet, utřídit si myšlenky a pak mám nutkání se s vámi bavit o dospělých věcech. A ano, jsem stále pozitivní, ta holka od vedle, co vidí v každém něco dobrého a v každé situaci naději na lepší zítřky. Ale dala jsem si letos takový úkol, a to být ještě více opravdová, sdílet s vámi realitu a ukázat vám, že je to v pořádku. Že i když jste ten nejpozitivnější člověk na světě, je v pořádku mít divné myšlenky, dny nebo týdny. A jak říká jeden z mých oblíbených filmových citátů: "Všichni to dělají, jen o tom nikdo nemluví". A já teda jo! :D

Občas mám v životě pocit, že chci změnu. Chci něco víc, jinak, lépe. Upřímně mám ten pocit dost často. Dokážu ocenit koho a co mám kolem sebe a jsem obrovsky vděčná za život, který mám. Mám ale dojem, že jako perfekcionista jsem prokletá snažit se neustále všechny a všechno měnit k lepšímu. Je to takový ten vnitřní rozpor. Umím se radovat z maličkostí a zároveň mi to jakoby nikdy nestačí. Můžete si myslet, že jsem blázen, a třeba jo :) Každopádně pro člověka jako já je úplně nejtěžší dělat rozhodnutí, to je hotové utrpení. Můžete si říkat, ty seš úplně blbá, seš zdravá, máš krásného přítele, domov, máš práci, nic ti nechybí a řešíš tady p*čoviny. Nebo jak moje mamka s oblibou říkala "A co mají říkat děti v Africe?".

Podle mě má každý nárok na to mít problémy a to, že neumíráte na rakovinu neznamená, že vaše situace je méně závažná. Nestyďte se za to, že děláte vlny kvůli tomu, že se cítíte špatně nebo nervózně nebo nejistě nebo "v depresi". Že nevíte, co se sebou, že nevíte, co dělat dřív, jak to dělat, jestli to děláte správně, co na to řeknou ostatní. Já vím, neměli bychom nic z toho řešit, protože nakonec je to na nás, je to náš život a za tím rozhodně stojím. Ale! Pokud jsme byli většinu našeho život programovaní tak, že nestojíme za nic, že nejsme nikdy dost dobří, že když nejsme nejlepší, tak to prostě není dost, (doplňte vaše trauma:), tak i když sami víte, že to tak není, je to tam uvnitř vyryté jako srdce propíchnuté šípem na parkové lavičce. A to, dámy a pánové, jen tak neodstraníte.

A teď chvilka psychologie (nebo co já vím, rozvoje osobnosti). První a nejtěžší krok je to přestat svádět na ostatní. Já sama jsem měla milion výmluv, proč jsem taková a taková. Ale je potřeba si uvědomit dvě věci: a) věřte, že vaši rodiče dělali, jak nejlépe mohli b) už jste sakra dospělí a můžete si dělat, co chcete! Tohle se dočtete ve všech moudrých knihách. Fakt. Ano, je to těžké, protože najednou je to na vás, ale bez toho se nikam nedostame. Další a asi nejdůlěžitější krok je si uvědomit, že děláte něco, co vlastně nechcete, co nejste vy. Můžou to být i úplné maličkosti, jako třeba kontrolovat po partnerovi, jestli něco udělal "správně", odpovědět na pochvalu "ale né, to né" atd. Nebudete ze začátku vědět, jak to změnit, ale rozsvítí se vám v hlavě kontrolka a vy si řeknete aha!

Já dokážu trávit hodiny analýzou, jak bych se měla rozhodnout a co bych měla dělat, předpovídám budoucnost, píšu si v hlavě nekonečné scénáře a další hodiny poté zkoumám, jestli jsem se rozhodla správně. Nemůžu spát, nemůžu nic dělat, totálně se zaseknu a moje produktivita je na bodě mrazu. Možná si budete říkat, že prostě musím jít něco dělat a ono to přejde. Ale ono to prostě nejde. Obvykle pomůže najít si aktivitu na jiné "téma". Takže když se zaseknu s psaním, jdu uklízet, například. Občas to pomůže najít nějakou vnitřní rovnováhu, pročistit si hlavu a pokud si vyberu nenáročnou aktivitu, většinou ji strávím přemýšlením a ten můj "problém" si při drhnutí zaschlých pánví a hrnců vyřeším.

Jenže tohle je situace, kdy jsem v tom sama se sebou. A teď si představte, že mi do toho rozhodování vstoupí další lidi, třeba vy. Jasně, určitě se dočtu v některém komentáři, že se nemám nikoho ptát a mám si dělat, co mě baví a bla bla bla. Ale takhle to u mě nefunguje :D Ano, jdu si vlastní cestou a nepotřebuju uznání ostatních, snažím se být maximálně sama sebou a dělat to, co je mi blízké, co mě baví a za čím si stojím. Ale i když miluju změny a výzvy a nové příležitosti, ta tíha špatného rozhodnutí mě dokáže pronásledovat jako duch Boženy Němcové (prý je to zlý duch, jsem slyšela). Jakmile se totiž rozhodnete sami, nemáte to na koho svádět. Je to prostě najednou na vás.

Nejtěžší je pro mě mít tu trpělivost a čekat, jestli to rozhodnutí tedy bylo správné nebo ne. Nedokážu to nechat být, jen dokola analyzuju, vzdávám, zase se stavím na nohy, jsem nadšená, brečím, vzdávám to, a tak pořád dokola. No fakt blázen :D Dala jsem si za úkol na učit se více poslouchat intuicii a nechat vše ostatní být. I kdyby byl totiž můj mozek sebevýkonnější počítač, budoucnost a reakce ostatních lidí prostě předpovídat nezvládne. Moje výzva na červenec, který se nezadržitelně blízí, je všechno tolik neřešit, poslouchat svůj vnitřní pocit a hlavně se bavit. Jakmile totiž děláte něco s láskou a zapálením, co se může pokazit?

Mějte se!

Jak jsem se zamilovala do tapet a teď jste na řadě vy!

Ještě donedávna jsem i já byla ten typ člověka, pro kterého tapety byly zastaralý nápad a přežitek z minulého století. Můj názor se ale změnil, jakmile jsem dostala do rukou poslední novinky skandinávských značek. Dnes vám chci představit jednu z nich, švédské Sandberg wallpapers, protože to je asi krása největší! Zamilovala jsem se do těch nádherných botanických vzorů a přírodních barev, které jsou tak citlivě zkombinované a navržené, že místo aby vás v interiéru otravovaly a upoutaly veškerou pozornost, místnost místo toho doplňují a pozdvihují na další level. A nejlepší je, že si může fakt vybrat každý: od totálních romantiků až po minimalisty. Já mám tady pro vás ty nejněžnější, které bych si doma dokázala představit i já, třeba taková kytkovaná ložnice, to by byla paráda. Probouzet se každý den na louce :)

Tyto tapety jsou z nejnovější kolekce Sandbergica s nejkrásnějším mottem: "To plant a seed is to believe in tomorrow" a nebo česky "Zasadit semínko znamenat věřit v zítřek". Jsou prostě úchvatné. Všechny motivy jsou ručně malované nebo vytvářené pomocí květinových koláží a následně zpracované do podoby tapet. Designérku Hannu Wendelbo můžete sledovat třeba na Instagramu jako @hannawendelbo, kam vkládá úžasné květinové koláže. A teď už se pokochejte krátkým videem a úžasnými obrázky! 

#INSTALIFE: Mých 9 nejoblíbenějších dní měsíce května

Nejsem si jistá, jestli to nepíšu pokaždé, ale květen snad utekl ze všech měsíců úplně nejrychleji. I když byl oficiálně nejdelší měsíc, nechápu, že už je červen. A tak je tady pravidelné měsíční shrnutí. Jsem šťastná, že jsem se rozhodla od nového roku vkládat na INSTAGRAMU jednu fotku denně. Mám pak takový parádní deníček všech detailů a maličkostí všedních dní. A strašně ráda vás inspiruji a ukazuji vám, že i holka s dvěmi prácemi, přítelem a koníčky má čas užívat si život a radovat se s detailů. A vy víte, že to já ráda! V květnu mám pocit, že jako totální klišé jsem opravdu kvetla, spousta věcí se změnila a jsem obrovsky nadšená, co mi přinese červen :)

Potřebuji vaši pomoc! / I NEED YOUR HELP

ENGLISH BELOW!

Tak a je to tady! To velké dilema, které mi leží v hlavě už minimálně půl roku, musí ven. A potřebuji názor každého jednoho z vás, protože to tady vytváříme společně a já si tak moc vážím toho, že jste tady se mnou! Bez vás a vaší podpory bych tady třeba ani nebyla a vy beze mně byste neměli tohle místo plné skvělých lidí, kde s vámi sdílím inspiraci a tipy na lepší a snažší život. Jenže vy víte, že bydlím v Norsku. A taky víte, že se jen tak nechystám vracet. A netajím se ani tím, že je mým obrovským snem se jednou blogem živit a třeba i změnit svět! Naivní, možná, ale já to prostě vždycky musím aspoň zkusit. Jakmile mám sen, nemůžu přestat makat a zkoušet, dokud nevyčerpám všechny možnosti. 

Ale k věci, protože mi záleží na každém jednom z vás a nechci tohle rozhodnutí udělat bez vás, ptám se vás: Opustili byste mě, kdybych začala svůj blog psát anglicky? Připadalo by vám to jako zrada? Nebo co já vím, vypočítavost? Užili byste si můj blog stejně i v angličtině, protože víte, že to jsem já? Dejte mi vědět, jaké jsou vaše myšlenky, prosím! Moc o to stojím!

ENGLISH

Hello and welcome to all the english speaking lovely people! I am considering writing my blog in English and I need your help to make the right decision. Is there anyone out there who would read my blog in English? Someone? Anyone? Let me know in the comment section bellow, I would really appreciate it. I love my mother tongue but I live in Norway and I am planning on staying here so it feels more than natural to use this global language to speak to everyone. I might make some mistakes in the beginning, I might even make many of them! But I will get better every day, I promise :) 

So what do you think? Are you even here? 

#Haul: Zamilovala jsem se! Jmenuje se Lush

Vy víte, že beauty blogerka ze mě nikdy nebude. Ale po dlouhatananánské době mi zbyla troška peněz a tak jsem se rozhodla investovat do kvalitní a smysluplné kosmetiky. A tak jsem poprvé zašla do LUSHe. A byla jsem tak nadšená, že to s vámi musím sdílet. Dokonalé vůně, většinou přírodní a téměř 100% veganské ingredience, nic není testováno na zvířátech, a tak je to kosmetika dobrá pro všechny, pro vás i planetu. Říká se, že co nemůžete sníst, byste na sebe neměli ani patlat, protože kůže je vlastně největší orgán v těle. Lush sice není nejlevnější, ale já radši než abych na sebe matlala make up, abych zamaskovala všechny nedostatky, tak ty nedostatky vyřeším lepší péčí o sebe, abych žádné neměla, no ne? LUSH nabízí opravdu všechno od šamponu přes parfémy až po make-up. A já začala čtyřmi produkty. Máte něco od LUSH vy? Co byste doporučili? Zatím jsem produkty nezkoušela, takže pokud chcete i recenzi, dejte mi vědět!

#VISIT: Jak jsem vystajlovala byt k prodeji (fotky před a po)

Takzvaný "bolig styling" je ve skandinávii velká věc. Úžasné skandinávské interiéry, na které na internetu často narazíte, nejsou nic jiného než fotky z inzerátů bytů nadekorovaných k prodeji. Na hnusný interiér tady mezi inzeráty narazíte zřídka, když, tak jsou spíš nudné než ošklivé. Většina je ale super vystajlovaná. Majitelé bytů a realitky tady totiž vědí, že když zájemcům ukážou byt v tom nejlepším světle, pár tisícová investice se obvykle několikanásobně vrátí v prodejní ceně. Kromě interiérového designéra tady můžete tedy pracovat také jako bytový stylista, který zkrášluje byty k nafocení do katalogu pro realitku a do inzerátu. A můj první byt jde zítra k prodeji! Byla to parádní zkušenost a určitě to nebylo naposled. A samozřejmě také porovnáváme fotky z mobilu plné krámů (#reallife) a fotky nastajlované a vyfocené od profi fotografa (#instapics). Tak pojďte dál :)

Myslím si, že moje první zakázka byla trošku speciální v tom, že majitelé v bytě stále bydlí. Použili jsme tedy většinu toho, co měli, plus jsme samozřejmě uklidili, vyčistili byt, vše zjednodušili a nadekorovali správně na fotky. Moje blogová praxe v tom dost pomohla, protože člověk má perfektní představu o tom, jak věci budou vypadat na fotce. Nejde o nějaké velké změny, ale spíš o to, aby byl byt fotogeničtější. Snažila jsem se, aby byt pořád vypadal, že v něm někdo žije, aby nevypadal moc vystajlovaný, zachovala jsem styl majitelů, ale doplnila nebo upravila ho, aby byl lépe prodejný. Dostala jsem rozpočet, kolik chtějí majitelé investovat a nakonec jsme většinu doplňků vybrali tak, aby si je poté nechali a odstěhovali do nového domu. Takhle to vypadalo při první návštěvě a jen dodám, že spoustu nepořádku jsme nadělali my, jak jsme zkoušeli posouvat věci, majitelé jsou jinak velmi pořádní :D A pozdravte buldoka Borise, který je mimochodem z České republiky :)

Práce bytového stylisty se od klasické interiérového designéra dost liší, ale dost se podobá s pozicí interiérového designéra v IKEA (více o tom jsem psala tady). Vše si totiž sami navrhnete a taky si to potom sami uděláte. Takže třeba světla, galerii a další drobnosti byly moje práce :)

Na druhé sadě fotek už sami vidíte, že investovat do fotografa se vyplatí. Tady ho mají přímo realitky a tak už vědí, jak a co perfektně nafotit, ať to sedí do nabídkového katalogu a byt se prodává skoro sám. V Norsku se byty kupují aukčním systémem, takže se prostě přihlásíte, že máte zájem. Jdete se podívat na "visning", tedy den otevřených dveří, kde zájem potvrdíte. A jakmile se "aukce" otevře, začne smskové přihazování. Začíná se na základní ceně a přihazuje se, dokud jsou lidi ochotní o byt bojovat a nejvyšší příhoz vyhrává. Dost často se ale cena vyšplhá nahoru o několik set tisíc a tak si pak třeba byt se svou hypotékou nemůžete dovolit a hledáte dál! A vy už teď koukejte na ten, který jsem vytunila já! Kdyby vás zajímala i cena a komplet fotoprezentace, TADY je odkaz.

Doufám, že se vám dnešní trošku netradiční návštěva líbila! Dejte mi vědět :)

Foto: Dagfinn Hobæk www.dagfinnhobaek.com

Proč kafe "s sebou" do kelímku rozhodně není cool

Už jsem se zmiňovala v jednom příspěvku na Instagramu(už mě sledujete?), jak mě hrozně štve, že si občas dám na procházkách Oslem nebo po cestě do práce "kafe s sebou" do kelímku. Když si to spočítám kolem a kolem, je to třeba 300 kelímků za rok. Před pár dny u nás navíc zase začala kampaň s obřím kávovým kelímkem ležícím na ulici kvůli osvětě o tom, kolik odpadu právě kelímky vytváří. Jen v Oslu, které je podle mě super čisté město, ročně uklidí z ulic 711 tun kelímků (českou statistiku jsem nenašla). Celosvětově se spotřebuje přes 500 miliard kelímků ročně. Když se pak někdo na sociálních médiích chvástá tím, že žije "green" a další fotkou je kafe v kelímku, nedává to moc smysl. Vy víte, že já nejsem kdovíjaký ekologický aktivista, ale pokud můžu udělat jednoduchou změnu, která prospěje planetě a taky peněžence, jsem pro všemi deseti. Takže začal hon na perfektní cestovní kelímek. Zatím jsem ten svůj pravý nenašla, máte nějaké tipy?

Před pár dny jsem navíc zjistila, že i když si dáte kafe do papírového kelímku, nedá se recyklovat. Papír je totiž ošetřený speciální vrstvou, logicky, aby neprotekl, takže i když je třeba kelímek vyrobený z recyklovaného materiálu, recyklovat už se znovu nedá. Tak jako tak jsem se rozhodla konečně si pořídit cestovní kelímek nebo dva a buď si nosit kafe s domu a nebo požádat baristu v kavárně o kávu do vlastního kelímku. Protože, proč ne? Pokud vám záleží na přírodě a na planetě, ale taky chcete třeba něco málo ušetřit, nesmí vám záležet na tom, co si řeknou nebo myslí ostatní. A pokud se na vás bude barista v kavárně koukat, jakože cože, tak chodíte do špatné kavárny :)

Když budete nakupovat ten svůj kelímek, určitě se zaměřte na kvalitu. Nemluvím tady o ceně, protože vysoká cena nemusí znamenat vysoká kvalita. Nejdůležitější je typ, materiál, typ uzávěru a způsob uzavírání. Já už měla kelímky dva, jeden zůstal v Česku a druhý jsem bohužel ztratila, ale oba byly perfektní (Starbucks a Aladdin). Můj problém je, že většina termohrnků je hrozně obří (půllitrové kafe fakt nepiju) nebo nejsou stoprocentně uzavíratelné.

Typ: Záleží na tom, co od hrnku chcete. Některé jsou termo, takže udržují teplotu a nápoj teplý. Já měla takhle jeden ze Starbucks, který udržel kafe horké i několik hodin, byla to vlastně taková maličká termoska. Některé hrnky jsou ale prostě jen cestovní hrnky, které akorát můžete používat dokola a dokola, ale teplotu až tolik neudrží. Tyhle obvykle ani nejsou kompletně uzavíratelné, jako třeba KeepCup a JOCO, které jsou super v mnoha ohledech (třeba že jsou velikostně dimenzované pro klasické kavárenské kávovary a tak jednak pod kávovar pasují a druhak by neměli problém vám do něj kdelikov udělat kávu), ale do tašky ho hodit nemůžete.

Materiál: určitě bych zvolila recyklovaný plast nebo nerezovou ocel, případně sklo. Recyklovaný plast je často pevnější a jakoby není tak křehký, takže vydrží fakt dlouho a neodře nebo nepoškrábe se. Klasický plast speciálně na levnějších kelímcích často praská a tak musíte být na kelímek trošku opatrní. Ten můj starý z recyklovaného plastu je od značky Aladdin a je boží. Spadl mi na zem asi stokrát a nic :D Úžasné je i sklo, KeekCup má krásný skleněný s korkem, JOCO sklo s recyklovaným plastem. My ale třeba v práci kvůli bezpečnosti skleněný hrnek mít nemůžeme. A nerezová ocel je logicky nejlepší, protože vydrží nejdéle.

Typ uzávěru: mám teď namysli ten velký uzávěr když potřebujete otevřít celý kelímek. Obvykle je šroubovací, ideálně s těsněním a potom často neprotíká a je opravdu skvěle drží i teplotu. Často je ale bez šroubování, jakoby jenom takový ten vakuový uzávěr, který nasunete, a ten prostě nikdy tolik netěsní. Jestli jste jako já a chcete kelímek prostě hodit do tašky a nenosit ho v ruce celý den, určitě si na to dejte pozor.

Způsob uzavírání: Tady myslím tu násosku, ze které pijete. Jak už jsem zmiňovala, některé kelímky uzavírat stoprocentně nejde vůbec, některé ano, ale protíkají, takže je nemůžete hodit do tašky nebo batohu a musíte ho prostě nosit v ruce. Někdo s tím asi problém nemá, mě to ale hrozně otravuje :D Takže já koukám určitě po označení "leek-proof", tedy neprotíkací :) Moje oba, které jsem zatím měla, tedy Aladdin a Starbucks, byly perfektní a mohla jsem je fakt hodit do kabelky.

No vidíte, já prostě dokážu napsat román o čemkoliv, i o blbém kelímku na kafe. Snažila jsem se začít psát moje články kratší, abych je třeba mohla psát i anglicky. Dočetla jsem se, že nemáme my blogeři čtenáře okrádat o čas a psát stručně a nepsat věci, co jsou očividné. Já si ale vždycky říkám, že třeba je to očividné pro mě, ale ne pro někoho jiného. A tak to prostě je :D Tak snad vám to neva!

Mějte se a dejte mi vědět, který kelímek se osvědčil vám,

Jak Češka slaví největší norský svátek

Pokud mě sledujete na Instagramu nebo Snapchatu tak už víte, že Norsko má dnes velký den! Slaví se norský ústavní den, něco jako takový den nezávislosti. Na historii se mě moc neptejte, kdyžtak vám pomůže s 17.květnem Google, já jsem spíš na to jídlo a dekorace :D Hostili jsme totiž "champagne breakfast", prostě snídáte a pijete šampaňské, nic složitého. Takže jsme včera celý den uklízeli, chystali dekorace, chystali jídlo a taky sebe. Tenhle den je po Štědrém dni druhý nejslavnostnější den v roce. Všichni se krásně oblečou, ti, co mají, jsou v tradičním kroji zvaném "bunad", které jsou různé podle oblasti, ze které pocházíte (stejně jako v Česku). A je to jediný den v roce, kdy jsou i Norové docela přátelští, usmívají se na sebe na ulici a občas se i pozdraví! Zažila jsem 17. května potřetí a pokaždé mě fascinuje, kolik lidí se opravdu načančá a vyrazí do ulic, všichni se zajímají, všichni jsou hrdí.  A protože byl nádherný den, nafotila jsem pro vás pár fotek z naší snídaně a procházky s přáteli a norečkem. A chci, ať je máte čerstvé, takže žádné úpravy a tady to máte a pojďte si tento slavnostní den užít s námi! A bacha, mát tam i norečka <3

Pohádka o tom, jak jsem jednou byla ten nejhorší manažer

Vy co mě čtete pravidelně víte, že pracuji v IKEA jako interiérový designér. Chtěla jsem vám tady napsat článek o tom, jak jsme přestavili zákaznickou restauraci a máme teď tu nejkrásnější IKEA restauraci na světě a jak jsem byla projektový manažer a co takový človek vlastně dělá. Místo toho jsem se rozhodla být upřímná a sdílet s vámi něco, co jsem si jako projektový manažer uvědomila. Co totiž možná nevíte, je to, že když jsem pracovala v IKEA v Česku, byla jsem manažer, měla na starosti tým interiérových designérů a spoustu dalších zodpovědností. Co jsem nevěděla já je, že jsem byla ten nejhorší manažer. Připravte si kafíčka a čaje, bude to dlouhý :D A i ty fotky budou!

#DIY: Ořezky jarní cibulky nevyhazujte! Za 2 týdny doroste!

Vy moji milí, kteří mě poctivě sledujete jste si asi všimli, že jakmile se něco zelená nebo to jakkoliv roste, hned to budí můj zájem. Jak je to navíc něco, co bychom jinak vyhodili, vlastně odpadek, ze kterého může vyrůst kompletně nová rostlinka, no tak to už tím tuplem! Jsem jako malá a fascinovaně ty zelenáče pozoruju :) A tak jsem před dvěma týdny objevila kouzlo jarní cibulky! Možná si někdo z vás řekne, no bóže, taková blbost, tak ti dorostla cibulka. Jasně, můžete ty ořezky vyhodit a koupit novou, zabalenou v igelitu, zpoutanou dvěma gumičkami. A nebo můžete ty ořezky místo do koše hodit do misky s vodou a za dva a tři týdny máte komplet zelenou nať zpět v původní velikosti! A chutná mnohem líp :)

No nebudu to moc dlouho okecávát, ono taky není o čem mluvit :D Prostě sníte to zelené a necháte dole to bílé alespoň tak dva centimetry. No a pěkně je všechny dáte do skleničky z vodou. Co jsem se dočetla a zatím se mi to osvědčilo, neměly by být cibulky moc namočené ve vodě. Já je tedy opravdu natěsno nacpala do malého kelímku a dolévám vodu skoro každý den úplně nadno. Zamezíte tak plesnivění nebo hnití. Po pár dnech kořínky o něco povyrostou, aby mohly cucat vodu, a začne vám růst zelená nať! Jupíí! A tady na fotkách vidíte: pár dní, týden, dva týdny :) 

Dejte mi vědět, jestli to vyzkoušíte! 

#INSTALIFE: Barb zahradnicí aneb takový byl můj duben

Shrnutí mého instaživota za duben nemohlo snad ani dopadnout lépe. Takže se sice opakuji od posledně, ale je to zatím můj nejoblíbenější měsíc v roce! Byl to asi taky zatím ten nejnáročnější. Bojovali jsme s penězi, některé dny skoro neměli na jídlo, jsem tak unavená, že jsem usínala v pět odpoledne a totálně zanedbávala blog. Ale já vím, že vy mi to odpustíte, protože víte, že jsem jen normlní holka od vedle s normálními starostmi. V čem jsem možná jiná je to, že i přes to všechno se nehroutím a nenadávám, beru to tak, jak to je, a snažím se i tak najít na každém dni něco úžasného. Proč bylo těhle devět instamomentů mých nejoblíbenějších? Čtěte dál! A mimochodem, už mě sledujete na INSTAGRAMU? Tak šup!

#CHALLENGE: Už mě ten bordel fakt nebaví! Je čas uklidit!

Hele, už toho mám fakt dost. Ať se tady snažíme uklízet, jak chceme, za pár dní je to zase všechno zpátky jak to bylo. Noreček vždycky, když to tady takhle zabordelím vyhrožuje, že to ukáže na blogu. Navíc moje předsevzetí pro letošní rok je být k vám více upřímná! Tak tady to máte :D Nejsem dokonalá, nemáme to doma zatím perfektně zorganizované a dost často je to pěknej chaos. Ale mít zorganizovaný a čistý domov je můj sen! A ten nehoráznej bordel je náš největší problém. Je to tím, že bydlíme na 34 metrech čtverečních, já často kvůli natáčení nebo focení dost věcí přesouvám, za rok se nám nahromadilo více než dost věcí a většina z nich nemá svůj stálů domov a tak po pár dnech skončí obvykle na zemi. Rozhodla jsem se proto, že květem bude měsícem jarního úklidu. 

Já vím, zní to hrozně, proč by jako někdo měl chtít celý měsíc jen uklízet, že jo? Jenže já jsem přišla na to, že strávit celý víkend pořádným úklidem je pro mě prostě nepředstavitelná ztráta času :D Takže jsem se ten hloubkový úklid rozdělila na celý měsíc. Udělat každý den maličko tolik nebolí a na konci května se budu radovat z uklizeného a hlavně zorganizovaného bytu. A co tedy budu dělat? Přidávám se k minimalistické výzvě, kdy se každý den zbavujete určitého počtu věcí a zároveň jsem si do kalendáře rozepsala úkoly na každý den, kdy se pustím do důkladné očisty jednoho kousíčku našeho bytu. Jdete do toho se mnou? 

Celá tahle myšlenka začala, když jsem narazila na minimalistickou výzvu od kluků z The Minimalists. Hra, při které začnete na začátku měsíce a každý den se zbavíte počtu věcí podle data v kalendáři. První den tedy vyhodíte/darujete/prodáte jednu věc a každý den postupujete, až se posledního v měsíci musíte zbavit třiceti věcí. Zdá se to jako strašně moc, když se nad tím zamyslíte a vypočítáte si, kolik to vlastně je, určitě se dostaneme k několika stovkám. Vezměte si ale, že to můžou být staré noviny, časopisy, co už stejně nikdy nebudete číst, ta krabice vypsaných propisek, prázdné krabice od bot, staré léky nebo prošlá kosmetika, tak to nakonec vážně tolik věcí není. 

Nejlepší bude, když se do toho vrhnete třeba s partnerem nebo kamarádkou a budete hrát hru o tom, kdo to dotáhne nejdále. Vyfoťte každý den hromádku věcí, které jste se zbavili, sdílejte na Instagramu označenou oficiálním hashtagem #minsgame nebo se koukněte, jak se s tím poprali jiní. Já budu vše každý den fotit a na konci měsíce vám v článku ukážu komplet přehled. Mám takovou strategii, že se začnu zbavovat totálně nahodilých předmětů, které mi už nic nedávají nebo mi nedělají radost a pro druhou půlku měsíce si odložím "třídění": oblečení, časopisů, bižuterie, kosmetiky, léků, kreativních potřeb, dekorací. V těchto skupinách bude totiž jednoduché zbavit se většího počtu věcí najednou a tak mám za to, že to nebude žádný problém!

Druhá část mého uklízecího plánu spočívá v rozložení bytu na mikročásti a každý den věnovat maximálně půl hodiny úklidu té dané časti. Jedna zásuvka, jedna krabice, jedna polička. Nebude to takové drama a na konci měsíce bude uklizeno. Nastavím si alarm, abych nepřekročila čas a pak nebyla naštvaná, že jsem ztratila večer úklidem. Pustím si video nebo hudbu, aby to šlo líp. A udělám to jako první věc, když přijdu z práce, abych se pak nemohla později vymlouvat, že jsem unavená. Začnu v koupelně, přejdu do kuchyně, předsíně a nakonec do hlavního pokoje. To proto, že koupelna je nejmenší a taky nejméně zorganizovaná. A hlavní pokoj je tak nějak okay, takže kdyby mi na konci měsíce došla energie, zvládnu to tak jako tak.

Máte pro mě nějaké super uklízecí tipy jak udržet byt zorganizovaný a krásný?

9 tipů, jak ušetřit peníze a zároveň mít den země každý den

V březnu možná někteří z vás postřehli hodinu Země. Někteří možná i znasnuli světlo, vypnuli všechny elektrické spotřebiče a na hodinu se vrátili do časů, kdy jsme se k planetě chovali o něco líp. A navíc, se svíčkami a knížkou je to prostě děsná romantika, co si budeme povídat. Dnes slavíme den Země, tak nějak vyjadřujeme pokoru k našemu domovu. Každopádně jsem sama přemýšlela, jak je to vlastně smutný, že nám pořád musí někdo připomínat, jak se máme chovat. To máte na Vánoce si dáváme dárky, na Valentýna je třeba se milovat, na den Země být ohleduplní k přírodě. Nebyla by to ale paráda (snílek se probouzí) radši než stresovat kvůli jednomu dni (přiznejte se, kdo nesnáší Vánoce) a radši se starat malinko každý den v roce, ať už jde o lásku nebo přírodu?

Ty dárečky a lásku každý den, to si každý vyřešte zatím po svém, já s vámi chci dnes sdílet několik tipů, jak ušetřit přírodu. Heleďte, a pokud vám je planeta docela jedno a myslíte si, že jako vy sami nic nezmůžete, s těmito typy ušetříte i peníze. A čas. A nervy. Všechno prostě! Samé výhody a jistoty, žádné mínus! Takže jaké jsou ty kouzelné tipy, se kterými můžete něco změnit a mít šťastnou hodinku každý den?

VODA Z KOHOUTKU

Určitě jste četli nějaké studie nebo články o tom, jak je balená voda hnus plný bakterií. Možná jste četli to samé o vodě z kohoutku. Podtrženo sečteno je tak skoro jedno, jakou vodu pijete. Proč pak utrácet peníze a radši si nenapustit vodu doma? Pokud se vám to nezdá, kupte si třeba Britu, která vám vodu přefiltruje. Můžete do ní přidat citrón, limetku, maliny nebo okurku a vodu ochutit, jestli to je to, co máte rádi. Já piju po ránu půl litru teplé vody s citrónem na pročištění těla a dělá mi to moc dobře, zkuste to :) Kupte si nějakou parádní flašku, nejlépe skleněno, kovovou nebo recyklovanou, která se vám bude líbit a budete ji rádi tahat s sebou. Já teď moc chci tuhle, protože mi to přijde jako boží nápad, ne už tak boží je ta cena.

http://www.memobottle.com

NAKUPUJTE Z DRUHÉ RUKY

Vím, že spoustu lidi má pořád k second handům předsudky. Já se jich nemůžu nabažit. Sekáče, bazary, blešáky a inzeráty jsou nejčastější místa, kde nakupuji oblečení a věci do bytu. Jediná nevýhoda je, že poud máte přesnou představu o tom, co chcete, může trvat malinko déle, než na to narazíte. Na druhou stranu ale šetříte planetu a peníze, protože věci jsou často za zlomek ceny (moje Levi's džíny za 10 korun nebo ségřino sako Moschino za stovku) a tak si často můžete dovolit i značky, co byste si nové nemohli dovolit. Velmi často se lidi vzdávají takto věcí, které nenosí a třeba ni nenosili nebo narazíte na originální značky a kousky, které už se třeba nevyrábí nebo se k nám nedováží. Pokud vám sekáče a bazary připadají protivné, zkuste třeba sbazar nebo vinted, kde kupujete oblečení nebo bytové doplňky přímo od lidí. 

NENAKUPUJTE HLADOVÍ

Jedna z nejlepších cest, jak ušetřit peníze, vaši postavu do bikin a taky planetu je nechodit nakupovat jídlo hladoví nebo oblečení v záchvatu nemám co na sebe. V záplavě emocí děláme unáhlená rozhodnutí a v případě jídla často nakoupíme x krát více jídla, než potřebujeme nebo spotřebujeme, a to jen proto, že jste prostě měli hlad a pak bychom snědli celý obchod a půl krávy k tomu. Nakupovat jídlo choďte najezení a ideálně se seznamem. Snažte se taky domluvit s partnerem, abyste nešli nakupovat oba a neskončili se třemi chleby a žádným mlíkem, což je na prd a ještě k tomu minimálně jeden chleba vyhodíte :D Už jsem kdysi psala o tom, kolik v Česku vyhodíme jídla. Hrůza. Tolik dobrot skončí v koši jen kvůli špatnému plánování. Snažte se taky mít pořádek v kuchyni, abyste věděli, co máte nebo nemáte, a zase, nenakupovali dvakrát. 

PERTE A ČISTĚTE SPRÁVNĚ

Zdá se to jako banalita, ale kolik z vás leje do pračky pětkrát více aviváže, než je na obalu jen pro jistotu, aby to vonělo? :D Když už musíte používat klasické chemické prací prostředky, používejte je správně. Jednak ušetříte mraky peněz, zase tu planetu, že jo, ale taky oblečení. Jakmile totiž používáte moc prášku nebo aviváže, nefunguje správě a nepere správně a navíc to ničí pračku a oblečení. To je jak s vařením, nemůžete tam dát místo lžičky soli pět jen tak pro jistotu, že jo? Snažte se taky číst cedulky na oblečení a prát podle toho, ony tam nejsou ze srandy. Uchováte tím oblečení mnohem déle hezké bez žmolků, ztráty kvality, barev a tak vůbec. Malý tip! Pokud se vám někdy stane, že máte na oblečení takové ty maličké dírky, hlavně na tričkách, je to obvykle buď od pásku na kalhotách, ale taky pokud perete džíny s otevřeným zipem! Já si takhle jedno triko totalně roztrhala a vytáhla ho z pračky s pěknou dírou. Takže zapínat! :)

ÚSPORNÉ ŽÁROVKY

Pokud používáte ty úplně staré stařičké, tak to mi ani snad neříkejte! Nakupte si ty úsporné nebo nejlépe LED. Vydrží vám skoro celý život a nespotřebováváte téměř žádnou elektřinu, jako fakt! Existuje spousta mýtů o LED žárovkách, ale když si o nich něco přečtete, zjistíte, že jsou to fakt blbosti. Nejnovětší ledky navíc mají i krásné světlo, nemají už dávno namodralé neocniční odstíny, ale prostě úplně normální nažloutlý žárovkový odstín. A hlavně, fakt vydrží napořád, desetitisíce hodin. Takže už třeba nikdy nebudete muset vyměňovat žárovku! Ha!

PĚSTUJTE

Třeba jenom bylinky. Nebo si vypěstujte avokádo nebo nechejte dorůst jarní cibulku :) Věděli jste, že stejným způsobem můžete pěstovat třeba řapíkatý celer nebo čínské zelí? Prostě odkrojíte, co potřebujete a ten zbytek strčíte do vody a když budete hodní, tak to doroste :) Ale už jenom pěstování čerstvých bylinek vám ušetří možná nějakou korunu nakonec, protože nakupovat řezané čerstvé bylinky je drahá záležitost. Navíc to budete mít v kuchyni na okně nebo na balkóně pěkné a vaše jídlo bude chutnat mnohem lépe.

NETOPTE ZBYTEČNĚ

Znáte to, jak chcete mít doma pohodlí a chcete se cítit příjemně, tak zatopíte. Pak se začnete hýbat okolo bytu, je vám horko, otevřete okno, abyste vyvětrali, a je vám zase zima :D Klasika. A co teprve v noci. Norkovi je věčně horko, mě je věčně zima. V posteli jsme to vyřešili dvěma peřinami, takže on má tenkou a "studenou" a já zase silnou a "teplou". Topíme tak, aby teplota byla něco mezi. Když je mi zima, obleču si svetr, nemusíte chodit po doma v zimě v tílku a trenkách, to je podle mě takový přežitek ústředního topení, kdy jste si moc teplotu vybírat nemohli a třeba u nás v paneláku bylo odporné horko. Zkuste najít zlatou střední, třeba vypínat topení na noc, zapínat když přijdete z práce, vychytat, jak je to nejlepší. Hodně taky pomůžou koberce, které izolují podlahu nebo závěsy na zimu, které izolují okna.

SAVE WATER, SHOWER TOGETHER

Hahaha :) Miluju tohle heslo, měli jsme ho kdysi v práci na odznáčcích. Co jsem se ale snažila říct je, zkuste zacházet s vodou lépe. Ušetříte peníze a ušetříte vodu, že jo. Jak to jednoduše udělat? Když si napouštíte vodu z kohoutku na pití, neodpouštějte hektolitry, abyste měli tu krásně chladivou. Nechejte vodu odtéct třeba do konve na kytky, do varné konvice na později nebo třeba do lahve, kterou dáte vychladit do lednice. Schválně si zkuste, kolik vody vám takhle odteče do odpadu :) Zkuste umývat nádobí bez tekoucí vody. Já si koupila v IKEA takovou nádobu do dřezu, kde napustím teplou vodu a nechám všechno odmočit a pak jen vydrhnu a opláchnu. Vypněte vodu při čištění zubů. Zkuste se sprchovat rychle. My to máme s norkem jednoduchý :D Máme ve sklepě kotel, kde je omezené množství teplé vody a chvíli trvá, než se dohřeje. Když si chci užít sprchu, často ji využiju všechnu sama. Když ale jdeme spolu, tak se v pohodě umyjeme oba, hmmm? :D

No tak to by pro dnešek stačilo, kdyby vás zajímaly úsporné tipy do detailů na nějaké konkrétní téma, dejte mi vědět!! <3